Jaká je budoucnost Afghánistánu? Bidena čeká těžká volba, naznačují analytici

Zoufalý krok

Bílý dům má údajně novou vizi, jak se o konec války pokusit, jelikož loňské mírové rozhovory v Kataru mezi afghánskou vládou a Tálibánem uvázly na mrtvém bodě, konstatují autoři komentáře. Nastiňují, že Washington navrhuje mezinárodní summit za účasti představitelů vlády i povstalců, jehož prvotním cílem má být vznik prozatímní společné vlády, což by mělo získat čas pro další, komplexnější mírové rozhovory.

Dohoda by rovněž umožnila Spojeným státům a NATO v omezené míře zůstat v Afghánistánu o něco déle než do letošního května, jak stanovuje dohoda mezi Washingtonem a Tálibánem z loňského února, poukazují analytici. Obávají se však, že tento zoufalý diplomatický krok zřejmě rychlou dohodu nepřinese.

Ať dokáže Biden vytvořit na afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního jakýkoliv tlak, třeba za pomoci hrozby rychlého odsunu zahraničních vojáků ze země, Tálibán pravděpodobně nepřistoupí na požadavek devadesátidenního omezení násilí, domnívají se Afzalová a O'Hanlon. Doplňují, že vedení Tálibánu zřejmě nebude souhlasit se smysluplným rozdělením moci, obzvláště za situace, kdy věří, že Američané jsou již na odchodu.

"Tudíž Biden bude pravděpodobně muset rozhodnout: Zůstáváme, nebo odcházíme?" píšou analytici. Sami se domnívají, že správné by bylo zůstat, protože pokračování této nejdelší války v amerických dějinách je sice komplikované, ale dopad odchodu z Afghánistánu by byl velmi zlý a zahrnoval by etnické čistky, masové zabíjení a fragmentaci země.

Při zvažování amerických možností by Biden nepochybně neměl zapomínat, že roční cena za stávající vojenskou přítomnost v rozsahu 2 500 amerických vojáků a celkem 9 000 vojáků NATO činí 10 miliard dolarů z peněz daňových poplatníků a 10-20 mrtvých Američanů, bude-li na ně Tálibán dál útočit, uvádějí O'Hanlon a Afzalová. Tato čísla by podle nich měl šéf Bílého domu poměřovat s odhady pravděpodobného vývoje po odchodu NATO.

Pokud odejdou američtí vojáci, odejdou i vojáci koaliční, zdůrazňují autoři komentáře. Poukazují, že jednotky NATO se spoléhají na Spojené státy v klíčových bojových, zpravodajských i velitelských aspektech.

Navíc i po stažení vojáků bude zřejmě pokračovat vojenská pomoc USA a NATO afghánským vládním silám, byť ve formě peněz a vybavení, jelikož nebude ochota zcela opustit spojence, po jehož boku NATO bojovalo 20 let, upozorňují analytici. Proto je podle nich zjevné, že afghánská vláda i Tálibán budou mít prostředky k dalším bojům, válka bude pokračovat a přelije se i do měst, která po dvě desetiletí zůstávala pod vládní kontrolou.

Mír není v dohledu

Afzalová a O'Hanlon neočekávají, že by došlo k rychlé mírové dohodě, jelikož vedení Tálibánu si bude jistější než kdy dříve, že čas hraje pro něj. "Ghaního vláda bude nadále věřit, že má z titulu ústavy páky a legitimitu, stejně jako mezinárodní diplomatické uznání a finanční podporu," píše autoři komentáře. Za klíčový pak považují ideologický rozpor, kdy Tálibán usiluje o islámský emirát, zatímco vláda o demokratickou správu.

Současná situace na bojišti již nyní nahrává Tálibánu, což se ještě umocní po odchodu Američanů a NATO, a to s děsivými humanitárními důsledky, podotýkají analytici. Obávají se, že poté, co některá města částečně, případně zcela ovládne Tálibán, hnutí se vypořádá s těmi, která považuje za kolaboranty s vládou, což poskytne značný impulz pro odpůrce Tálibánu, aby bránili obsazení dalších měst.

"Většina Paštunů - největší afghánské etnické skupiny - nejsou tálibové a Tálibán nepodporují. Ale prakticky všichni tálibové jsou Paštuni," pokračují O'Hanlon a Afzalová. Konstatují, že nejjednodušší ochranou pro etnické Tádžiky, Uzbeky a Hazáry je tedy uchýlit se na sever za pohoří Hindúkuš a vyhnat odtamtud všechny Paštuny, což otevírá cestu k etnickým čistkám a obrovskému lidskému utrpení v celé zemi.

Výsledkem bude ohromná uprchlická vlna do sousedního Pákistánu, což přináší riziko destabilizace této důležité země s 220 miliony obyvatel, varují analytici. Myšlenka, že Pákistán by mohl podporovat režim Tálibánu v Afghánistánu jako v 90. letech, podle nich ignoruje skutečnost, že hnutí se vymklo z pákistánské kontroly a Pákistán má s povstalci v posledních dvou desetiletích vlastní problémy, tudíž nemá zájem na existenci výlučně Tálibánem spravovaného islámského emirátu na své západní hranici.  

Malá část Afghánistánu na severovýchodě by byla zřejmě nakloněná Západu, podobně jako irácký Kurdistán, a uvítala by nejen finanční, ale také vojenskou a zpravodajskou západní pomoc, domnívají se Afzalová a O'Hanlon. Obávají se, že mezitím by rostl problém s terorismem, protože za situace, kdy bude Tálibán ovládat většinu jihovýchodu země, bude ještě méně ochoten rozejít se s al-Káidou než dnes. "Postupem času se tak stávající tragický počet obětí afghánské války, který jde do desetitisíců ročně, zajisté znásobí," domnívají se analytici.