Lidé v iráckém Mosulu čekají na vlak už deset let

Trasa vlaku Taurus Express, který od začátku 20. století spojoval jihoiráckou Basru s Tureckem, kde na něj navazoval proslulý Orient Express, vlivem konfliktů a politických událostí zanikla jako šagrénová kůže z Balzakova románu. Po invazi vedené Spojenými státy v roce 2003 se železniční doprava v Mosulu citelně zredukovala, ale až do roku 2010 jezdily každý týden dva vlaky do tureckého Gaziantepu.

Ámir Abdalláh jako strojvůdce jezdil na trase na západ do Sýrie a na jih do Bagdádu.

"Každý den byly nějaké vlaky s cestujícími nebo se zbožím," vzpomíná sedmačtyřicetiletý otec pěti dětí. Lokomotiva ve žluté, červené, zelené a černé barvě, ve které jezdil, teď převrácená rezaví a vagony i kolejnice kolem ní jsou už jen hromadou starého železa.

Alí Ukla si pamatuje, kdy se dalo za pouhých 1000 nebo 2000 dínárů (necelých 30 Kč) dojet do Bagdádu nebo někam jinam v Iráku. "Byl to pohodlný dopravní prostředek pro nemocné či pro invalidy. A taky to zaručovalo, že zboží dorazilo včas a nepoškozené," vzpomíná.

Král Fajsal II., svržený v roce 1958, míval na nádraží vlastní salonek, upozorňuje železniční inženýr Muhammad Abdalazíz, který je už několik let nezaměstnaný. "Býval tady jeden z největších mosulských hotelů, kavárny, zahrady, garáž pro auta a předtím pro kočáry," dodává. Železnice živila stovky rodin, a to nejen železničářů, ale i stavbařů, obchodníků, taxikářů a majitelů restaurací či kaváren.

Poprvé 1. června 1940 spojil vlak projíždějící Mosulem Bagdád s tureckým Istanbulem. Dnes je metropole propojena jen s Fallúdžou na západě a Karbalou a Basrou na jihu, což je hodně vzdálené někdejším 72 každodenním spojům, jež se pohybovaly na tisících kilometrech iráckých tratí v dobrých časech, tedy až do zavedení embarga proti vládě bývalého prezidenta Saddáma Husajna v 90. letech.

Irák byl už před tímto obdobím na Blízkém východě v čele pokroku - od roku 1869 začala v Bagdádu jezdit tramvaj, z níž ale dnes už nezbylo nic. Ani elegantní dřevěné dvoupatrové vagony, ani koleje, jež spolykala překotná zástavba, kterou si vyžádalo přesídlování venkovanů do metropole.

Agonie mosulského nádraží byla dlouhá - 31. března 2009 jednu jeho část vyhodil do vzduchu kamion naplněný bombami. Pak 1. července 2010 odjel poslední vlak do tureckého Gaziantepu. Mosul, který na Blízkém východě býval dlouho obchodní křižovatkou, pak v letech 2014 až 2017 ničily boje proti teroristické organizaci Islámský stát (IS).

Náměstek severoiráckých železnic Kahtán Lukman říká, že nádraží bylo z 80 procent zničeno. Sloupy na nástupištích jsou rozstřílené, fasáda zničená k nepoznání a mozaiky v hale už téměř neznatelné. Teď, po osvobození města od IS, není obnova nádraží na pořadu rekonstrukce. Nejsou na ni určeny žádné peníze ani termíny.

S mosulským nádražím zmizela velká část irácké minulosti. Díky jeho strategické poloze mezi Irákem, Sýrií a Tureckem jím prošlo mnoho slavných. Před téměř 100 lety právě sem umístila Agatha Christie děj některých svých románů. Podle ředitele nádraží prošla královskou recepcí o několik desítek let později slavná arabská zpěvačka Umm Kalsúmová. V roce 1970 přistoupilo vedení nádraží na to, aby při koncertě libanonské zpěvačky Sabáh umlklo pískání a sirény, které by mohly rušit produkci.

Sedmatřicetiletá Núr Muhammadová si pamatuje cesty vlakem s rodiči na venkov za dob svého mládí. "Bylo mi deset let a s rodinou a přáteli jsme pozorovali krajinu za okny. Krásné časy. Doufám, že se vrátí," řekla.