NÁZOR: Sen o irácké demokracii v troskách. Analytik popsal, co se v zemi děje

Smutný den pro Iráčany

Abdulrazaq prvně volil ve volbách v prosinci 2005, avšak v zahraničí, v Londýně, kam kdysi uprchl jeho otec ve strachu z perzekuce ze strany Saddámova režimu. Sám se sice k hlasování stavěl skepticky, jeho otec však trval na účasti, nechtěl si nechat utéct příležitost projevit názor a věřil, že v Iráku nastane nová éra silné občanské účasti v politice, byť země vždy byla monarchií, případně prezidentskou diktaturou.

"Od té doby jsem v dalších iráckých volbách nehlasoval," přiznává analytik. Nedělní volby pak s ohledem na mizernou, jednačtyřicetiprocentní účast považuje za další smutný den pro mnoho Iráčanů.

Irák nikdy nezískal demokracii, která mu byla slibována, místo ní v zemi vzniklo zcela nekompetentní, silně zkorumpované a extrémně násilné monstrum, které se jako demokracie maskuje a pouze traumatizuje současnou generaci, domnívá se odborník. Konstatuje, že nízká volební účast nedává politikům široký mandát vládnout, navíc se bude jen bolestivě rodit vládní koalice.

Bloky s největším počtem mandátů se budou štěpit a vnitřně hádat, přičemž nejsilnější z nich vede radikální ší'itský islamista Muktada Sadr, který se proslavil teroristickými akcemi proti iráckým civilistům i americkým vojákům, upozorňuje autor komentáře. Vysvětluje, že od voleb z roku 2005 panuje systém kvót označovaný jako muhasasa, který dělí moc po etnicko-sektářských liniích, čímž proti sobě Iráčany vzájemně poštvává, společnost polarizuje a vytváří sektářské prostředí plné perzekuce a vraždění.

"Jak se politické elity hádaly, kdo dostane jaké ministerstvo (a co je důležitější, rozpočet ministerstva), hledaly zahraniční patrony podporující jejich plány," pokračuje Abdulrazaq. Doplňuje, že těmi pochopitelně byly Spojené státy a Írán.

Nejenže sektářská občanská válka z let 2006 až 2008 - kterou vyvolaly útoky al-Káidy na ší'itské mešity a Íránem zaštítěné popravčí čety vraždící sunnity - téměř nenapravitelně rozeštvala místní komunity, ale Irák se stal i zástupným válčištěm Washingtonu a Teheránu, uvádí analytik. Dodává, že díky tomu byla většina voleb předem rozhodnutá.

Iluze demokracie

Systém muhasasa produkuje slabé vlády, navíc garantuje, že premiérem bude ší'ita, prezidentem Kurd a předsedou parlamentu sunnita, nastiňuje expert. Upozorňuje, že nikdo nemůže získat jasnou většinu, tudíž se politické strany štěpí v zájmové koalice řízené buď Spojenými státy, nebo Íránem, přičemž právě tyto zahraniční mocnosti rozhodují, kdo obsadí vysoké funkce.

Výsledkem je, že nechvalně známý lídr ší'itské islamistické strany Dawa, Núrí Málikí, zastával od roku 2006 dlouhých 12 let úřad premiéra či viceprezidenta, přestože je označován za jednoho z hlavních podněcovatelů sektářství v zemi, poukazuje analytik. Zdůrazňuje, že toto ideologické šílenství je přímo spojeno se vznikem sunnitsky radikálního Islámského státu.

"Není proto překvapivé, že v roce 2019 vyšlo do ulic protestní hnutí požadující konec sektářství, korupce a zahraničního vměšování se a od té doby je s přestávkami na scéně, navzdory pandemii covidu-19," píše Abdulrazaq. Vysvětluje, že brutální zásahy proti tomuto hnutí, během nichž státní bezpečnostní složky a ší'itské milice - které se bojí, že by mohly přijít v důsledku protestů o své výsadní postavení - pozabíjely na 600 demonstrantů, vedly k masivními bojkotu nedělních voleb.

Toto násilí žene lidi do podzemí, zprávy se šíří skrze nové technologie a decentralizované soukromé sítě, které se kvůli utajování a zabezpečení neustále reorganizují, uvádí odborník. Mizerná volební účast podle něj dále ukazuje, že jen málo Iráčanů nyní věří v demokracii a už vůbec ne v tu, kterou vojenskou silou nastolili Američané a jejich spojenci v roce 2003.

Volby tak podtrhly to, co je dobře známo, tedy že účast v hlasování jen podpoří iluzi demokracie, zatímco profitovat bude hrstka elit a zbytek země bude dál trpět, kritizuje autor komentáře. Dodává, že tak hluboké systémové a strukturální problémy spolu s absencí spravedlnosti pro oběti zavražděné bezpečnostními složkami a milicemi, které jednají zcela beztrestně, odsuzují iráckou politiku k dalšímu zahnívání a drolení.

Abdulrazaq tak deklaruje, že svým hlasem již nebude podporovat falešnou iráckou demokracii. Zároveň vyjadřuje přesvědčení, že tento zoufalý postoj není mezi Iráčany ojedinělý.