CNN: Evropa se konečně probrala. Po hádce Zelenského s Trumpem jí došlo, že se pravidla změnila

Tento moment byl podle CNN pro mnohé v Evropě bleskem z čistého nebe. Možná i díky němu si kontinent konečně uvědomil naléhavou potřebu investovat do vlastní obrany. „Je to, jako kdyby Roosevelt přivítal Churchilla v Bílém domě a začal ho šikanovat,“ komentoval situaci europoslanec Raphaël Glucksmann.

Napětí mezi Evropou a Washingtonem ještě více eskalovalo poté, co americký ministr obrany Pete Hegseth označil evropské spojence v neveřejné konverzaci s kolegy za „ubohé“ a obvinil je z „parazitování“ na americké obraně. Když se tento výrok dostal na veřejnost, v Evropě padlo několik zásadních rozhodnutí, která by byla ještě před pár týdny nemyslitelná.

Nejvýraznější posun nastal v Německu, kde parlament schválil zrušení tzv. dluhové brzdy – ústavního omezení státního zadlužení. Tento krok otevírá cestu k výraznému navýšení vojenských výdajů, které by mohly dosáhnout až 600 miliard eur (652 miliard dolarů) v příštím desetiletí.

„Tohle je naprostá změna hry,“ komentuje rozhodnutí Piotr Buras z Evropské rady pro zahraniční vztahy. Připomíná, že právě Německo bylo dlouhodobě považováno za brzdu obranných investic v Evropě. Přestože kancléř Olaf Scholz už v roce 2022 označil ruskou invazi na Ukrajinu za „Zeitenwende“ – bod zlomu – skutečně zásadní opatření přicházejí až teď.

„Teprve Trumpův šok přiměl Němce k opravdu zásadnímu rozhodnutí,“ dodává Buras.

Změny se neomezují jen na finance. Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno naznačil, že by Francie mohla rozšířit ochranu svého jaderného arzenálu na evropské spojence. Jeho návrh následoval po výzvě německého kancléře Friedricha Merze k jednáním o rozšíření jaderné ochrany s Francií a Velkou Británií. Polský premiér Donald Tusk dokonce naznačil, že by Polsko mělo zvážit získání vlastních jaderných zbraní.

Další velkou změnou je návrat minových polí. Polsko a pobaltské státy – všechny sousedící s Ruskem – odstoupily od Ottawské úmluvy o zákazu nášlapných min z roku 1997. Litva již oznámila nákup 85 000 min, zatímco Polsko plánuje výrobu až milionu těchto zbraní. Litva navíc jako první signatář v historii odstoupila od smlouvy o zákazu kazetové munice.

Na kontinentu se rovněž vrací povinná vojenská služba. Dánsko se rozhodlo rozšířit brannou povinnost i na ženy a zároveň snížit zdravotní požadavky pro odvod. Polsko plánuje zavést vojenský výcvik pro všechny dospělé muže.

I neutrální státy přehodnocují svůj postoj. Irsko, které se tradičně zaměřovalo na mírové mise, předložilo návrh zákona umožňující nasazení armády bez souhlasu OSN – což by mohlo obejít případné ruské či americké veto.

Probíhá i debata o tom, odkud budou evropské země získávat svou výzbroj. Několik států se začalo ptát, zda je vhodné investovat do amerických letounů F-35, jejichž nákup plánovalo několik evropských armád. Portugalský ministr obrany Nuno Melo uvedl, že Lisabon přehodnocuje plány na pořízení těchto letounů ve prospěch evropských alternativ, a to kvůli obavám z americké kontroly nad dodávkami náhradních dílů.

Poprvé se tak na vysoké úrovni veřejně zpochybňuje dominance americké technologie v evropské obraně.

Přestože Evropa nyní vypadá jednotnější než dříve, rozpory mezi členskými státy přetrvávají. Když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen představila plán „ReArm Europe“ na miliardové investice do obrany, Španělsko a Itálie se postavily proti. Plán byl následně přejmenován na „Readiness 2030“ – což signalizuje, že v některých zemích stále převládá zdrženlivost.

Italská premiérka Giorgia Meloni zároveň vyloučila účast italských jednotek na případné evropské mírové misi na Ukrajině.

Španělský premiér Pedro Sánchez otevřeně prohlásil, že „naše hrozba není ruská invaze přes Pyreneje“ a vyzval Brusel, aby více zohlednil bezpečnostní výzvy v jižním Středomoří. To vyvolalo ostrou reakci litevských představitelů, kteří varují, že ruská hrozba je východní Evropě stále přímou realitou.

Změna přístupu k obraně je nepopiratelná, ale jak upozorňuje Piotr Buras, skutečná evropská jednota bude vždy iluzí. „Důležité je, co udělají klíčové státy – Německo, Francie, Velká Británie a Polsko,“ říká.

„Můžeme být opatrně optimističtí, ale zatím jsme se jen probudili. Teď se ještě musíme obléknout.“