CNN: Mírová jednání nikam nevedou, Zelenskyj nemůže na svém trvat věčně. Trump nahrává Rusku

Událost přišla krátce poté, co Trump přijal ruského prezidenta Vladimira Putina na ceremoniálu na Aljašce. Tato schůzka měla podle Bílého domu přinést průlom ve vleklém konfliktu, avšak situace v terénu i na diplomatickém poli zůstává nezměněná. Rusko pokračuje v útocích na civilní cíle a na mírových jednáních není vidět žádný zásadní posun, jak napsala americká stanice CNN ve své nové analýze.

Trump se snaží hrát roli prostředníka a prezentuje se jako jediný světový lídr schopný hovořit s oběma stranami konfliktu. Vystupuje aktivně na mezinárodní scéně a organizuje setkání s evropskými partnery. Jeho administrativní tým mluví o „mírovém prezidentovi“. Realita ale ukazuje, že ruská strana žádné podstatné ústupky nenabídla.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, dlouholetý diplomat formovaný sovětskou školou, nadále úspěšně komplikuje veškeré diplomatické pokusy. V posledních dnech otevřeně útočí na Spojené státy a jejich spojence a naznačuje, že americké kroky poškozují dosažený pokrok. Ruská taktika se soustředí na zdržování; čím déle se mírový proces táhne, tím více prostoru má Putinova armáda pro získávání územních zisků.

Ukrajinský prezident se mezitím snaží zůstat v kontaktu s Washingtonem a nepůsobit jako překážka mírového dialogu. Jeho pozice je však neudržitelná. Nemůže přijmout požadavky Moskvy na územní ústupky v Donbasu, aniž by riskoval budoucí eskalaci, která by mohla vést až k opětovnému útoku na Kyjev.

Evropští lídři mezitím tlačí na Trumpa, aby se distancoval od Putina. Na schůzce v Bílém domě se snažili prosadit plán bezpečnostních záruk pro poválečnou Ukrajinu. Návrh ale zůstává velmi mlhavý a je podmíněn souhlasem USA, bez nichž se žádná obranná strategie vůči Rusku neobejde. Západní představitelé přitom přiznávají, že představa společné obrany s Moskvou je nereálná.

Trump přesto zůstává klíčovým hráčem. Jeho tlak na spojence v NATO, aby zvýšili výdaje na obranu, má reálný dopad. A přestože se často kloní k Putinovi, k velkému obecnému překvapení zatím Ukrajinu do žádného nuceného míru netlačí. Jeho tým ale často projevuje nedostatek znalosti komplikované geopolitické reality – například při návrzích na „výměnu území“, které ignorují historické trauma a oběti.

Nad Trumpovým přístupem se znovu vznášejí otázky. Proč nevyvíjí větší tlak na Moskvu? A proč důvěřuje ruskému prezidentovi, jehož činy svědčí o opaku? Jeden z mikrofonů v Bílém domě například zachytil šéfa Bílého domu, jak říká francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi: „Myslím, že chce uzavřít dohodu pro mě, chápete to? Jakkoli to zní bláznivě.“

Trumpův veřejný postoj se často mění. Ve čtvrtek zveřejnil na sociálních sítích komentář, v němž naznačil, že by mohl podpořit ukrajinské útoky na ruské území. Jen o pár dní dříve přitom připustil možnost účasti amerických vojáků v poválečné zajišťovací misi, což následně po kritice konzervativních médií popřel.

Během víkendu jeho vyslanec Steve Witkoff tvrdil, že Putin souhlasil s „robustními“ bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu. Tento výrok se však rychle ukázal jako nepodložený. Lavrov potvrdil, že Moskva trvá na svém tradičním postoji, konkrétně být garantem mírové dohody. Tato role je ale po invazi zcela diskreditována a naznačuje spíše snahu proměnit Ukrajinu v podřízený stát.

Před týdnem Trump tvrdil, že se schyluje k summitu Zelenskyj–Putin, který by mohl proběhnout i za jeho účasti. Nyní však přejal ruskou rétoriku, že jednání ve formátu „dva lídři“ je nejlepší variantou. To by ale mohlo Ukrajinu oslabit; absence USA by umožnila Rusku svalit vinu za případné ztroskotání na Kyjev.

Zároveň není jisté, zda by Putin vůbec na summit dorazil. Dlouhodobě totiž označuje Zelenského za nelegitimního vůdce a Ukrajinu za neexistující stát. Lavrov mezitím navrhl zdlouhavý proces přípravných jednání mezi odbornými ministry a různými experty, což je spíše odkládací taktika než reálný krok k summitu.

Přes všechen pesimismus však nelze vyloučit, že v zákulisí probíhají dílčí jednání. Diplomatické procesy se často odehrávají mimo zrak veřejnosti. Zůstává ale otázkou, zda je Trump ochoten podstoupit detailní vyjednávání, které by mohlo vést ke skutečnému míru. Zatím se zdá, že mu chybí trpělivost i důvěryhodnost.