Doručoval jsem miliony dolarů. Slavný kulturista popsal, jak ruské podsvětí sponzorovalo Orbána

Kovács, narozený v roce 1963, se do světa zločinu dostal náhodou přes obchod s vodkou. Po konfliktu s vlivným ukrajinským mafiánem Igorem Korolem, který ovládal budapešťské noční kluby, mu byla nabídnuta práce překladatele a kurýra. Korolova skupina podléhala přímo Semjonu Mogilevičovi, přezdívanému „Seva“, který byl v té době považován za nejmocnějšího bosse ruského podsvětí operujícího z luxusní vily v Budapešti.

Podle Kovácsových slov Mogilevič neprovozoval jen běžné vydírání, ale zaměřoval se na obří daňové podvody s naftou. Klíčovým partnerem mu v tom měl být tehdejší šéf maďarské policie Sándor Pintér, známý pod přezdívkou „strýček Šoni“. Pintér prý za pravidelné úplatky ve výši 50 až 100 tisíc dolarů zajišťoval, aby jakýkoliv kriminální případ spojený s Mogilevičem jednoduše zmizel.

Kovács popisuje své úkoly jako rutinní doručování balíčků peněz. K předávkám docházelo v tmavě modré Škodě na rohu ulic Wesselényi nebo Petőfi Sándor. Pintér prý seděl na zadním sedadle, převzal peníze a Kovács na dalším rohu vystoupil. Tyto úplatky měly následovat po každé vraždě nebo výbuchu, kterých bylo v 90. letech v Budapešti nespočet, aby vyšetřování skončilo ve slepé uličce.

Svědectví se však nezastavuje u policie. Kovács tvrdí, že od roku 1997 začal Mogilevič posílat mnohem vyšší částky – statisíce až miliony dolarů v kožených sportovních taškách. Tyto peníze byly podle něj určeny pro „Vityu“, což byla Mogilevičova přezdívka pro Viktora Orbána. Finanční prostředky měly sloužit k financování Orbánovy první úspěšné volební kampaně v roce 1998.

Vztah mezi Mogilevičem a maďarskými politiky byl podle Kovácse založen na opovržení. Boss podsvětí se prý chlubil tím, že maďarští politici žijí z jeho peněz a budou dělat, co řekne. Jakmile se však Orbán v roce 1998 dostal k moci a jmenoval Pintéra ministrem vnitra, situace se změnila. Státní aparát se svých bývalých sponzorů začal zbavovat – Mogilevič musel zemi opustit a mnoho dalších skončilo ve vězení.

Kovács v článku popisuje i brutální metody vyřizování účtů uvnitř gangu. Poté, co se v roce 1998 postavil Korolovi kvůli napadení společného přítele, se ho pokusili zavraždit. Dva muži ho v autě napadli škrtidlem a nožem. Kovács přežil jen díky své masivní kulturistické postavě a steroidům v těle; ztratil 3,5 litru krve, ale dokázal se vyškrábat do svého bytu v pátém patře.

Zločinecké metody se podle Kovácse dotýkaly i nejbohatších podnikatelů. Zmiňuje vraždu Józsefa Prisztáse, který odmítl prodat lukrativní budovu Pintérovým lidem. Dva týdny po neúspěšném jednání ho na ulici zastřelil nájemný vrah na kole. Podobný osud potkal Józsefa Borose, který chtěl o korupčním schématu vypovídat. Zemřel při masivním výbuchu bomby v centru Budapešti v roce 1998.

Kovács sám skončil ve vězení na sedm let za údajný únos, což označuje za Pintérův vykonstruovaný proces s cílem ho umlčet. Vyšetřovatelům tehdy odmítl cokoliv říct, protože Pintéra považoval za jejich skutečného nadřízeného, proti kterému nemají šanci zakročit.

S blížícími se volbami, v nichž Orbánova strana Fidesz poprvé po letech výrazně ztrácí v průzkumech, Kovács slibuje, že pokud dojde k výměně vlády, je připraven vše oficiálně dosvědčit před soudem. Chce se prý Sándoru Pintéru, který dodnes zastává funkci ministra vnitra, podívat přímo do očí.

Existují spekulace, že ruské úřady mohou disponovat kompromitujícími materiály, které Mogilevič na Orbána nashromáždil během jejich spolupráce. Kovács sice nemá přímé důkazy o vydírání ze strany Kremlu, ale považuje to za vysoce pravděpodobné vzhledem k tomu, jakým způsobem se Mogilevič v podsvětí choval.

Tento příběh vrhá stín na začátky politické kariéry muže, který dnes dominuje maďarské politice. László Kovács dnes žije mimo kriminální sféru, věnuje se sportovní výživě a trénování. Tvrdí, že jeho jedinou motivací je nyní pravda. Jeho zpověď končí varováním, že stíny 90. let stále ovládají nejvyšší patra maďarské státní moci skrze postavu ministra vnitra Pintéra.