EU skáče, jak USA písknou. Trumpovi je to ale stále jedno

Belgický premiér Bart De Wever to shrnul jednoduše: „Obvykle platí, že když nejste u stolu, jste na jídelníčku.“ A v tuto chvíli se zdá, že Donald Trump už začal porcovat Ukrajinu s Vladimirem Putinem a chystá se udělat z Evropské unie dezert.

Ve čtvrtek podnikli představitelé EU první kroky, aby se pokusili tuto hrozbu odvrátit. Všech 27 členských států se shodlo na tom, že je třeba dramaticky posílit obranu – investice by mohly dosáhnout až 800 miliard eur, což by jim mohlo umožnit přestat být závislí na vojenské pomoci USA. S výjimkou Viktora Orbána se lídři zavázali navýšit podporu Ukrajině, a to jak vojenskou, tak finanční, v reakci na to, že Spojené státy omezují dodávky zbraní i sdílení zpravodajských informací.

Trump na to ovšem reagoval po svém: zopakoval, že Spojené státy nebudou bránit spojence, kteří neplatí. „Pokud nezaplatí, nebudu je bránit,“ prohlásil.

Evropa se snaží předejít válce

V následujících dvou týdnech budou úředníci v Bruselu horečně pracovat na podrobnostech nového obranného plánu. Pokud bude schválen, umožní vládám EU uvolnit pravidla pro rozpočtové výdaje a investovat do vojenských kapacit – od raket a munice po drony, elektronický boj a protivzdušnou obranu.

Zároveň lídři EU požádali Evropskou komisi, aby co nejrychleji uvolnila další finance pro ukrajinskou armádu. Na summitu 20.–21. března se budou tyto otázky znovu projednávat s cílem přijmout konkrétní opatření.

Podle unijních představitelů jde na poměry EU o velmi rychlé tempo rozhodování. Ještě před měsícem se hovořilo o možném navýšení obrany do června. Evropa se tak mění z poválečného mírového projektu v obrannou alianci, jejímž cílem je předejít možné třetí světové válce.

Problém však spočívá v tom, že skutečná jednání o budoucnosti Ukrajiny a evropské bezpečnosti se odehrávají jinde – a bez EU.

Bez Evropy, bez šance?

Lídři EU se ve svém závěrečném prohlášení snažili zdůraznit, že jakékoli mírové rozhovory musí zahrnovat Ukrajinu i Evropu. Zdůraznili, že „ukrajinská, evropská, transatlantická a globální bezpečnost jsou propojené“. Trumpa však podobné argumenty zjevně nezajímají.

Kaja Kallasová, nejvýše postavená diplomatka EU, odcestovala minulý týden do Washingtonu, aby osobně vyložila evropské obavy. Trumpův nový ministr zahraničí Marco Rubio si však na setkání s ní nenašel čas – což bylo vnímáno jako ostré odmítnutí. Ani Trump se dosud nenamáhal uspořádat podrobnější jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.

Z pozitivnějších zpráv se alespoň zdá, že komunikace mezi Trumpovou administrativou a Kyjevem se obnovuje. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že jeho tým znovu zahájil jednání s americkými představiteli. Trump potvrdil, že se chystá do Saúdské Arábie, kde by měl probírat mírový plán, a naznačil, že Ukrajina nyní skutečně usiluje o dohodu. Otázkou však zůstává, zda bude EU do tohoto procesu vůbec přizvána.

Kdo povede evropskou obranu?

Velká Británie, která EU opustila před pěti lety, se přitom stále více angažuje v evropských bezpečnostních otázkách. Britský premiér Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron se chystají hrát hlavní roli v rozmístění vojenských jednotek na Ukrajině, přestože se EU snaží najít vlastní obrannou roli.

Podle Starmerových úředníků se k evropské mírové misi chce připojit až 20 zemí. Kallasová k tomu dodala, že podpora Ukrajiny se bude řídit „koalicí ochotných“ – tedy státy, které jsou připraveny jednat bez ohledu na unijní formality.

Zůstává však zásadní otázka: je Trump vůbec ochoten Evropě v čemkoli pomoci? Jak ukazuje Rubiovo odmítnutí setkání s Kallasovou a Trumpova ignorace evropských lídrů, odpověď zatím zní spíše ne.