Imigranty EU nepotřebuje, ať si "vyškolí" Romy, navrhuje Orbán

Podle Orbána je "nezodpovědné" zaměstnávat cizince na místech, která by mohli dostat Romové. Peněz Evropské unie by se místo pomoci přistěhovalcům mělo využít ke vzdělávání a zácviku v romských osadách.

A místo přijímání davů přistěhovalců by Evropa raději měla zvýšit rozvojovou pomoc zemím, odkud přistěhovalci pocházejí, aby domorodci získali práci tam, kde "Pán Bůh rozhodl, aby se narodili".

Orbán se zapřisáhl, že je skálopevně rozhodnut podporovat protipřistěhovaleckou politiku, a že se postaví proti každému pokusu prosadit v EU jednotná liberální pravidla pro přijímání imigrantů.

Z konce 14. století již existují hodnověrné prameny, které potvrzují přítomnost Romů nejen v celé oblasti Balkánu, ale také v Uhrách. Do Panonské nížiny postupovali Romové podél Dunaje v několika etapách. První jistou zprávou o přítomnosti Romů v Uhrách je údaj rychtáře ze Spišské Nové Vsi Jána Kunha z roku 1322, která informuje o přítomnosti Romů na majetku rodiny Máriássyovců.

Zejména druhá polovina 14. století již přináší řadu zpráv o pohybu Romů v oblasti dnešní Jugoslávie a Rumunska. Zvláště je potřeba se zmínit o postavení Romů v knížectvích Valašsko (nyní Rumunsko) a Moldavsko (nyní samostatná republika). V těchto historických celcích žili někteří Romové po staletí v postavení nevolníků, respektive přímo otroků. Romské rodiny patřily klášterům nebo šlechtě, byly jejich majetkem, který mohl být prodán, vyměněn či darován. Romští otroci byli využíváni zejména jako znalci práce s kovem: kováři, kovotepci, zámečníci, cínaři, uvedla zkola.cz.

Teprve po roce 1856, kdy bylo nevolnictví Romů zrušeno, se tito dostávají do Uher a odtud migrují dále i na území českých zemí, kde jsme si zvykli je - dle původu - nazývat přívlastkem valašští nebo olašští (romsky: Vlachike Roma). Velký pohyb romských skupin, směřujících podél Dunaje do střední a západní Evropy v první půlce 15. století, byl patrně vyprovokován sílícím tlakem tureckých nájezdníků.