Nudná tiskovka změnila svět. Berlínskou zeď pomohl zbořit omyl aparátčíka +VIDEO

Nestává se často, aby oznámení historického významu padlo vlastně omylem, jako přídavek jinak ubíjející a nudně úřední tiskové konference. Komunistická vláda Východního Německa ale třaskavou informaci o otevření hraničních přechodů do Západního Berlína zveřejnila právě takto. Zprávě vedoucí k pádu Berlínské zdi, symbolu studené války, tak naslouchala jen hrstka unavených novinářů, zavzpomínal na 25 let staré události tehdejší reportér agentury Reuters.Tisková konference člena politbyra a mluvčího vládnoucí Jednotné socialistické strany Německa Güntera Schabowského 9. listopadu 1989 měla být zcela rutinní záležitostí. Politik celou hodinu četl zápis o výsledku stranického jednání, a dusnou místnost bez oken v prvním patře mezinárodního tiskového střediska proto řada novinářů postupně opustila. Někteří odešli domů, jiní zašli do restaurace, kde pohyb zahraničních korespondentů standardně monitorovala tajná policie skrytými kamerami.Ačkoli vláda Východního Německa už několik měsíců čelila tlaku, aby svým občanům poskytla tak zvanou Reisefreiheit, tedy svobodu cestovat, nenaznačovalo nic z průběhu konference, že by se v této ostře sledované záležitosti cokoli podstatného změnilo. Když ale dostali novináři prostor pro dotazy, ozval se reportér italské tiskové agentury ANSA Riccardo Ehrman, který se obrátil na Schabowského s otázkou, jež se nařízení o cestách občanů NDR do zahraničí týkala.Na to, co přišlo, nebyl nikdo připravený. "Tedy... dnes jsme rozhodli... přijmout nařízení, které dovoluje každému občanovi NDR... opustit Východní Německo přes jakýkoli hraniční přechod," řekl poněkud dezorientovaný Schabowski, který jako by ani nevěřil vlastním slovům. Všichni novináři oněměli úžasem a nevěřícně se na sebe dívali.Na otázku, kdy nařízení vstoupí v platnost, pak politik odpověděl: "Podle mých informací... je to ihned, neprodleně," a zoufale se přitom probíral papíry, které ležely před ním, jako by hledal více informací.

Zdroj: YouTube

Později se ukázalo, že Schabowski u schvalování nařízení o otevření hranic nebyl a nevěděl, že se zveřejněním se mělo čekat až do brzkého rána dalšího dne. Lidem se měla zdůraznit potřeba zažádat u příslušných úřadů o víza a otevření hranic mělo probíhat v poklidu. To se ale nakonec nestalo.Reportér Reuters Volker Warkentin vyběhl tři patra do své kanceláře a vzrušeně napsal nejdůležitější zprávu své kariéry. Už v 19:02, šest minut poté, co Schabowski osudnou větu vyřkl, vyslal do světa větu "Vycestování přes veškeré východoněmecké hraniční přechody je možné s okamžitou platností." A ta strhla doslova lavinu.Už o hodinu později před hraničními přechody čekaly stovky obyvatel východního Berlína. A pohraničníci, kteří měli zákaz používat zbraně, přílivu euforického davu nakonec podlehli. Jako první byl otevřen přechod v ulici Bornholmer Strasse a dvě minuty po půlnoci hlásila východoněmecká policie: "Všechny přechody otevřeny. Zeď padla."Jak Berlínská zeď vznikla?

Přísně střežená bariéra, oddělující demokratický Západní Berlín, patřící do Spolkové republiky Německo (SRN), od území komunistické Německé demokratické republiky (NDR), vyrostla v ulicích města prakticky přes noc v polovině srpna 1961.A přišly změny

Koncem 80. let se však politická situace v táboře socialistických zemí změnila. V čele Sovětského svazu usedl reformě naladěný Michail Gorbačov a o něco později zasedli polští a maďarští komunisté ke kulatému stolu s představiteli opozice.

Také v NDR se během roku 1989 začala rodit organizovaná opozice, jejímuž vzniku do té doby bránila tajná policie Stasi. V létě 1989 navíc tisíce východních Němců obsadily ambasády SRN v Budapešti, Praze a Varšavě, kde si chtěli vymoci možnost odchodu na Západ. Vládnoucí Jednotná socialistická strana Německa (SED) vedená Erichem Honeckerem přesto nejevila ochotu ke změnám, i když ji před důsledky oddalování politických reforem varoval sám Gorbačov.

Na přelomu září a října propukly v Lipsku pravidelné týdenní demonstrace, jejichž mohutnost rostla geometrickou řadou. Poprvé na nich zaznělo heslo "My jsme národ", jež se posléze stalo symbolem přechodu k demokracii v bývalé NDR.

Na projevy nespokojenosti zareagovalo vedení SED tím, že 18. října vyměnilo zprofanovaného Honeckera za Egona Krenze. Personální obměna spojená s neurčitým příslibem politických reforem ale přišla pozdě. Zatímco opatrný Krenz hodlal postupovat podle zásady "změna neznamená převrat", opozice už žádala vypustit z ústavy článek o vedoucí úloze SED a vypsání svobodných voleb.