Uznání Palestiny? Švédsko spustilo vlnu, přidává se Portugalsko

Podobné výzvy v minulých týdnech schválili poslanci hned v několika dalších evropských zemích. Začátkem prosince rezoluci k uznání palestinského státu odhlasovali francouzští zákonodárci, v listopadu totéž učinil španělský parlament a předtím i parlamenty v Británii a Irsku. Jako první západoevropská země uznalo Palestinu koncem října Švédsko.

Hlasování vstřícné k Palestině je naplánováno i v belgickém parlamentu, podle analytiků by se k vlně mohly přidat i poslanci v Rakousku, Dánsku, Finsku, Řecku, Itálii či Lucembursku, tedy v zemích, které v roce 2012 hlasovaly v OSN pro to, aby se Palestině přiznal status pozorovatele.

Parlamentní rezoluce jsou vesměs nezávazné a vlády se jimi nemusejí řídit. Mají ale symbolický význam. Zastánci uznání Palestiny se domnívají, že by to mohlo urychlit úsilí o mírové urovnání dlouhodobého konfliktu.

Diplomatické styky s Palestinci komunistické Československo udržovalo prostřednictvím našeho zastupitelství v Tunisu, kde bylo také hlavní sídlo OOP. Četné návštěvy palestinských představitelů v ČSSR velmi často vedené osobně Jásirem Arafatem ustaly teprve po politických změnách v roce 1989.

Změnu přinesla až návštěva Václava Havla na palestinském autonomním území v Betlémě v září 1997, na kterou českého prezidenta pozval Jásir Arafat. Od té doby se opět česko-palestinské kontakty prohloubily, což nakonec vedlo k otevření diplomatické mise České republiky přímo v Palestinské autonomii. Po vzoru dalších zemí Evropské unie tak došlo k vytvoření českého styčného úřadu na Západním břehu Jordánu v Ramalláhu, který je neoficiálním administrativním centrem Palestiny. Styčný úřad České republiky při palestinské národní samosprávě má podobnou náplň činnosti jako ambasáda, ale podle mírových dohod z roku 1993 se tak nazývat nesmí. V podstatě všechny země Evropské unie, které neměly generální konzuláty v Jeruzalémě, postupem času takové styčné úřady převážně v Ramalláhu vytvořily. Mezi zeměmi střední a východní Evropy bylo Česko první. Tento krok výrazně pozvedl úroveň česko palestinských vztahů.

Za připomenutí však stojí i fakt, že za pravicových vlád, hlavně Topolánkovy a Nečasovy, se česko-izraelské spojenectví více prohloubilo, což se někdy dělo i na úkor našeho vztahu k Palestincům. Nejvýrazněji se to projevilo na sklonku roku 2012, kdy Česká republika jako jediná evropská země hlasovala na půdě OSN proti rezoluci, která Palestinu povýšila na nečlenský pozorovatelský stát této organizace, informuje blizky-vychod.blogspot.cz.