KOMENTÁŘ | Řecké volby: SYRIZA zřejmě vyhraje. A co bude dál?

O dosavadním vývoji v Řecku toho bylo napsáno více než dost, takže jen malé shrnutí. Řekové se do euro dostali v podstatě podfukem, falšováním statistik. Na tom se podílela řada vlád, pravicových i levicových. Země se tak postupně propadala do zadlužení, klesala její konkurenceschopnost, na druhé straně rostlo zneužívání sociálního systému. To vše samozřejmě nejde donekonečna, takže v roce 2009 musela řecká vláda přiznat barvu. Povolený tříprocentní schodek státního rozpočtu země překračovala čtyřnásobně a hrozilo, že už nebude schopná splácet dluhy.

Od té doby země EU a mezinárodní finanční instituce napumpovaly do země stovky miliard eur. Následující řecké vlády přijaly drastická úsporná opatření, což vedlo ke stejně drastickému poklesu životní úrovně Řeků. Výsledkem je, že v loňském roce řecký rozpočet poprvé po mnoha letech vykázal přebytek, takže země měla šanci začít se pomalu dostávat z problémů.

Výrazně se však změnila řecká politická scéna. Hrubý domácí produkt Řecka poklesl za posledních pět let o 30 procent. Srovnatelný pád zaznamenalo pouze Německo počátkem třicátých let minulého století. K čemu to vedlo, není třeba připomínat. Podobnou radikalizaci zaznamenává nyní i Řecko v podobě radikální levicové strany SYRIZA. Ta po vítězství v jarních eurovolbách má našlápnuto k vítězství i v dnešních volbách parlamentních. Otázkou pouze je, zda bude moci sestavit vládu sama, nebo bude muset jít do koalice.

Co nabízí Syriza

Jistě, volební program SYRIZY nabízí na jedné straně naději, na druhé straně budí zděšení. Jen některé body: smazání většiny dluhu u evropských institucí a splácení zbytku, jen pokud bude řecká ekonomika růst; financovat řecké projekty infrastruktury většinou z peněz EU; zvýšit minimální mzdu na 751 euro měsíčně; moratorium na dluhy převyšující pětinu příjmů občana; okamžité zvýšení veřejných výdajů nejméně o 4 miliardy eur; opětovné zavedení čtrnáctých platů, zvýšení počtu pracovních míst ve státním sektoru. Cynik by to nazval: „Hodovali jsme za vaše peníze a ty nám došly. Půjčte mám další, abychom mohli hodovat dál."

Po volbách to často bývá jinak

Předvolební sliby jsou však jedna věc a povolební realita věc druhá. Na splnění slibů je třeba mít peníze. Zdá se, že si to začíná uvědomovat i vedení SYRIZY a od některých slibů již couvá. Například od slibu bezplatného zdravotnictví či zrušení poplatků u lékařů. A to je tvrdé vyjednávání s věřiteli teprve čeká. A těm se takovéto představy zajisté pranic nelíbí. Komu z nás by se například líbilo, kdybychom měli svých problémů dost a přesto půjčili známému třeba šedesát tisíc. A on nám s klidem řekl, že je nevrátí. Přešli bychom to jen tak? Takže pokud Řekové chtějí nějaké úlevy či další peníze, musí dát hodnověrné záruky. Ne plané sliby, ale opravdu hodnověrné záruky. To však lze s velmi málo konkurenceschopnou ekonomikou jen velmi těžko. Turistický ruch vše nezachrání.

Hodně se spekuluje o možném odchodu Řecka z eurozóny. Vyloučit jej nelze, může pouze odejít samo. Pro zemi by to však znamenalo bankrot (pravděpodobně neřízený, takže o to tvrdší) a další prudký propad životní úrovně, další odliv i domácího kapitálu ze země, útěk schopných lidí. Toto si uvědomují i předáci SYRIZY, takže tvrdí, že z euro odejít nechtějí. Naopak eurozóně by odchod Řecka spíše prospěl. Zejména pokud by to byl příklad pro Španělsko s blížícími se podzimními parlamentními volbami. Má-li řecko SYRIZU, má Španělsko hnutí Podemos, které má se SYRIZOU mnoho společného. Že by odchod Řecka z eurozóny prospěl i samotné eurozóny, se jeví také docela zřejmé. Koneckonců by to zřejmě prospělo i nám jako zemi, která je s eurozónou, zejména s Německem silně provázaná.

Předpovídat další vývoj je však v této chvíli spíše věštěním z křišťálové koule. V tuto chvíli drží karty v ruce řecký volič. Ten rozhodne, kdo a s jak silným mandátem zasedne k vyjednávacímu stolu se zástupci věřitelů. Že to nebudou vyjednávání jednoduchá a neobejdou se bez ústupků z obou stran, je zřejmé.