Německo jde po nacistických zločincích. Má to ještě smysl? Historik je nekompromisní

"Většina Němců vnímá současné procesy s devadesátiletými starci jako jistou nepříjemnost. A už od padesátých let měla veřejnost odpor k vyšetřování nacistických zločinů, byla snaha udělat za minulostí tlustou čáru," řekl v rozhovoru s ČTK to řekl německý historik Andreas Sander.

Podle něj je pozitivní, že se v posledních letech začaly německé soudy zabývat i případy dozorců v koncentračních táborech, u nichž není jednoznačně prokázáno, že osobně vraždili vězně. "K této změně pohledu došlo s příchodem nové generace právníků, která si uvědomila, že pokud se chceme se zločinnou nacistickou minulostí vypořádat, musíme to udělat co nejrychleji, protože jinak viníci zemřou stářím," uvedl.

Nyní se tak vyšetřovatelé dívají na dozorce jako na podílníky na masových vraždách, protože svou prací umožnili likvidaci tisíců lidí. "I tato perspektiva je ale podle mě příliš úzká," řekl Sander. "Vezměme si například pracovníky na železnici, kteří pomáhali organizovat transporty do táborů. Nebo zaměstnance ministerstva financí, kteří rozdělovali majetek zabavený zavražděným Židům. I oni měli na vyvražďování svůj podíl," prohlásil.

Sander také odmítá výhrady, že dozorci pouze plnili rozkazy a nemohou nést zodpovědnost. "Pracovníci v koncentračních táborech byli členové SS a do SS vstupoval každý dobrovolně," řekl historik. "Existoval navíc jasný pokyn od šéfa SS (Heinricha) Himmlera, že kdo nedokáže masové vraždění psychicky vydržet, může to ohlásit a bude převelen jinam," dodal.

Podle historika tak měl každý možnost vyhnout se podílu na vraždách. "Šlo jen o to, zda bude morálně silný a dokáže veřejně vystoupit se svým postojem při vědomí, že to patrně bude mít negativní dopad na jeho kariéru," řekl.