Záchrana uprchlíků vysílá signál, aby přicházeli další

„Já chci samozřejmě věřit, že Evropa jim chce primárně pomoci, ale nic není černobílé. Část těch, kteří to řeší, tak se obává i toho, aby záchrana těch životů nevyslala nějaký signál, který bude dávat odhodlání dalším, aby přicházeli," popisuje zásadní problém s uprchlíky Schroth.

Austrálie se podle odborníka na migraci uvažovala o možnosti řešit podobné problémy tak, že by lodě od indonéských rybářů vykupovala. „Aby ti chudí rybáři neprodávali ty své lodě těm pašerákům, které je potom využívají na tu dlouhou plavbu," vysvětluje Schroth. Řešení to podle něj ale není, stejně jako nápad na potápění takových plavidel.

Pomoci by prý mohla více systémová řešení. Z obecného hlediska by bylo lepší podávat informace lidem už v těch zemích, odkud přicházejí. „Tak v podstatě tam to funguje tak, že ti lidé jim vyloženě slibují něco, co nesplní, lákají je na tu cestu a ti zoufalí lidé, kteří ale mnohdy potom dopadnou ještě hůře, jim to věří," myslí si odborník na migraci.

Lidé podle něj do Evropy přichází s tím, že budou pracovat a nebudou závislí na sociálních dávkách. Jenže pak to v praxi vypadá úplně jinak. „Oni by také raději byli doma se svými rodinami. A chtějí posílat peníze domů," popisuje motivace velké části uprchlíků Schroth.

Lidé prchající do Evropy si podle něj uvědomují rizika, často jsou ale v takové situaci, že nemají co ztratit. Situaci by tak částečně mohlo vyřešit, kdyby uprchlíci měli možnost pořádat o uprchlický status v zemi, odkud pochází. „Je pravda, že pokud by ti lidé, kteří platí těm převaděčům miliony korun, radši ty peníze mohli investovat v Evropě do byznysu, aby tady nějakým způsobem i ekonomicky přispěli, zaplatili za cestu, zaplatili za žádost o vízum a tak dál, tak zdravý rozum říká ano," má jasno odborník.

Otázkou však je, jestli se na něčem takovém evropské státy shodnou. Technicky i politicky je navíc takové řešení poměrně složité.