Místo oběda smrt: Německé torpédo poslalo ke dnu Lusitanii, 1200 mrtvých

Když se 7. května 1915 přiblížila jen 18 kilometrů k mysu Old Head of Kinsale u irského pobřeží, přineslo Lusitanii zkázu torpédo německé ponorky U-20. To zcela obrátilo veřejné mínění k podpoře vstupu USA do války. Mezi oběťmi bylo totiž 128 Američanů. A poté, co v březnu 1917 německé ponorky potopily pět amerických obchodních lodí, Spojené státy do války v dubnu 1917 vstoupily.

Na svou 202. v pořadí a současně poslední cestu přes Atlantik se Lusitania vydala z New Yorku 1. května 1915. Na palubě se nacházelo 1257 pasažérů a 702 členů posádky. Kapitán lodi William Turner nařídil vyřadit z provozu několik kotlů, čímž snížil rychlost lodi, která ale byla stále vyšší než u ponorek.

Ve stejné době dostal kapitán německé ponorky Walther Schwieger příkaz k bojovým akcím u britských břehů. Během své mise německá ponorka torpédy poslala ke dnu několik lodí, jedna z nich však smrtelnému nebezpečí unikla šikovným "kličkováním". To samé měl podle znalců i příkazů činit kapitán Lusitanie, který takové manévry považoval za ztrátu času. Kvůli mlze navíc snížil rychlost a z Lusitanie tak učinil snadný terč pro německá torpéda. Do pohotovosti alespoň uvedl záchranné čluny.

Zdroj: YouTube

Osudný den, 7. května 1915, v 13:20 kapitán německé ponorky zahlédl Lusitanii. Přiblížil se k ní a čekal. Když byla Lusitanie asi 700 metrů od ponorky a natočila se do příznivého úhlu, Schwieger neváhal a dal rozkaz k vypálení torpéda. Na Lusitanii byl zrovna čas oběda a jeden z cestujících si všiml přibližujícího se torpéda. Stačil sice zakřičet, ale následně se ozvala obrovská exploze. Zkázu lodi zpečetil druhý výbuch, který se ozval z podpalubí.

Bylo asi 13:40 a během 18 minut se loď potopila do hloubky 90 metrů. Vzhledem k délce lodi se v jednu chvíli nacházela špička lodi již na dně a druhá hrozivě trčela ve vzduchu. Ponorka se po útoku vrátila do Německa a první záchranná plavidla na místo nehody dorazila asi po dvou hodinách.

Potopení Lusitanie vzbudilo velkou vlnu pobouření a protiněmeckých nálad v Evropě. Hněv pozůstalých se ale obrátil i proti společnosti Cunard Line a na hlavu kapitána lodi, který porušil hned několik příkazů. Nepochopitelné také podle historiků bylo, že Lusitanii nevarovalo britské velení, které vědělo o operacích německých ponorek v oblasti v době tragédie.