Převrat v Řecku? Lídři EU porážku nepřipustí, musí rozdrtit Syrizu

To, že se německá kancléřka Angela Merkelová a trojice věřitelů Řecka, tedy Evropská komise, Evropská centrální banka (ECB) a Mezinárodní měnový fond (MMF), snaží zbavit moci zvolenou vládu v Aténách, se nyní zdá jako těžko zpochybnitelné. Všechno, co věřitelé v posledních týdnech udělali ve vztahu k vládě levicové strany SYRIZA, kterou lidé zvolili, aby zvrátila úsporná opatření, vypadá jako snaha znemožnit kabinet premiéra Alexise Tsiprase.

Neexistuje žádný náznak opravdového kompromisu. Cílem je očividně pokořit Tsiprase a jeho vládu a připravit se na jejich brzkou náhradu v podobě nějakého více poddajného kabinetu. Z dokumentů MMF připravených pro "konečné návrhy, které byly předloženy v uplynulém týdnu, vyplývá, že věřitelé si jsou plně vědomi toho, že i podle těch nejoptimističtějších scénářů budou poškozující úsporná opatření trvat nejméně do roku 2030 a že do stejné doby bude dluh považován jako neudržitelný.

Je to kvůli tomu, že první záchranné peníze proudily do bank a ne zemi. Explozi chudoby a dluhu přinesla úsporná opatření trojky, jejíž požadavky se ve skutečnosti týkají moci a ne peněz. Pokud se jim podaří donutit Tsiprase k odchodu, mohou pak nabídnout méně ničivý balíček nějakému poslušnějšímu řeckému vůdci, který dosavadního premiéra nahradí.

Proto Tsipras rozhodnutí ECB zastavit nouzové financování Řecka po vyhlášení referenda označuje za vydírání. Právě to způsobilo uzavření bank a zavedení kapitálových kontrol, což řeckou krizi zavedlo do nových výšin, neboť Řecko se tento týden stalo první vyspělou zemí v platební neschopnosti vůči MMF.

Představitelé Evropské unie mají hluboký odpor k referendům. Země, které při takovém plebiscitu špatně odpoví, jsou běžně nuceny k tomu, aby hlasování zopakovaly. Výjimkou není ani chystaná volba v Řecku. Jakmile byla ohlášena, byla okamžitě rozpoutána palba výhrůžek a šíření paniky.

Jeden evropský vůdce za druhým varoval Řeky, aby neposlechli svou vládu a úspory schválili, jinak budou nuceny se strašlivými následky opustit eurozónu. Trojka tak očividně doufá, že Tsiprase vyšachuje strach z chaosu a že SYRIZA se rozštěpí, nebo bude přinucena rychle se vzdát moci.

Unijní představitelé tvrdí, že zastupují zájmy portugalských či irských daňových poplatníků, kteří budou muset zachránit neschopné Řeky, nebo které rozčílí jakékoli umazání dluhů, když sami museli podstoupit stejnou hořkou dluhovou léčbu.

Skutečnost je ale úplně jiná. Žádný Němec a ani jiný občan EU neutrpěl záchranou Řecka žádnou škodu. Skutečné obavy v Bruselu a Berlíně nevyvolává to, že lidé v zemích jako Španělsko a Portugalsko, které v eurozóně nejvíce trpí úsporami, nebudou souhlasit s úlevami pro zbědované Řecko, ale že sami budou chtít skoncovat s šetřením a že budou rovněž žádat seškrtání dluhů.

Takový vývoj označují unijní vůdci jako "morální hazard". To ale vůbec nesouvisí s etikou, ale naopak se špatně fungující měnovou unií a zničujícím neoliberálním ekonomickým modelem. Proto Merkelová a ECB chtějí řeckou porážku. Povýšenecké demokratické vlády, kterým se nelíbí úspory, musí být rozdrceny. Skutečná hrozba šíření nákazy je především politická, ne finanční. Vypovídá o tom koneckonců systém, kde nevolené instituce a ostatní státy mají moc přebít zvolené vlády.

Achillovou patou strany SYRIZA je to, že současně trvá na ukončení drastických úspor a zachování eura. To se shoduje s názorem řecké veřejnosti. Pro unijní představitele hrozbu Grexitu, neboli odchodu Řecka z eurozóny, převážilo nebezpečí, že větší státy budou následovat úspěšný řecký postoj vůči škrtům.

Nejhorším výsledkem nynější krize pro stranu SYRIZA by bylo přijmout úspory, které před volbami slíbila zrušit. Ano v referendu by pravděpodobně znamenalo pád vlády a nové volby. Ale i po řeckém "ne" bude třeba radikálních opatření, když se vláda bude snažit upevnit své vyjednávací postavení, nebo se začne připravovat na opuštění eura.

Skutečná hrozba pro Evropu spočívá v tom, že se SYRIZA podvolí, nebo rozpadne. Takové selhání by bylo využito k potlačení rostoucí podpory protiúsporných hnutí, jako jsou Podemos ve Španělsku či Sinn Féin v Irsku, což vyklidí pole pravicovým populistům.

V každém případě jakákoli dohoda s Řeckem bez odpisu dluhu, který není možné zaplatit, nebo bez ukončení úsporného ždímání krizi jen odloží. Pokud vláda strany SYRIZA přežije, bude muset změnit směr. Její osud a její chaotická konfrontace s vládci eurozóny předurčí budoucnost Evropy.