Kvóty na uprchlíky: Jak vznikly a co vyřeší?

Svoboda upozorňuje, že v tuto chvíli je v Evropě rozhodně více než 160.000 migrantů, o něž v k kauze „kvóty" jde. Druhá vlna přerozdělování může vést k zavedení trvalého mechanismu. Na svém blogu následně popisuje, jak tento nápad vlastně vznikl.

"Snahu o povinné kvóty vyvolal souběh dvou okolností: Zaprvé - státy první linie - chránící vnější hranici, selhaly (a možná vzhledem k masovosti invaze ani nemohly jinak) při ochraně vnější hranice a při registraci těch, kdo ji překročili; zadruhé, jelikož cílovým státem je hlavně Německo a Švédsko, ani tyto státy nápor migrantů nezvládají . To znamená, že dublinský princip, podle něhož zaregistruje migranta stát, kde migrant překročil vnější hranici Schengenu, se v případě masové invaze ukázal jako nerealistický. Za této situace je jistě správné dovolávat se solidarity ostatních, kdo z volného pohybu uvnitř Schengenu profitují. To ale neznamená, že chápání solidarity musí být jednotné. Německé volání po solidaritě a souběžné zvaní běženců do Německa (Merkelová) je prostě protimluv. Jenomže, jak říká padouch Gordon Gekko (Michael Douglas) ve filmu Wall Street, proti vysoké trávě se nedá čůrat," píše.

Podle europoslance jsme svědky toho, jak vzniká právo: "Napřed lidé chodí po trávníku křížem krážem, ale jakmile někde vznikne pěšinka (tu dělá množství i váha lidí, kteří po ní prošli), objeví se i policajt, který vás napomene, když jdete mimo pěšinku. A nic nám, lehčím vahám, nepomůže, že si myslíme, že by pěšinka měla vést jinudy," podotkl.

Svoboda hlasoval proti kvótám i proto, že mu přijde podezřelé dovolávat se solidarity, až když jsou migranti uvnitř. "Proč se nevolá po solidaritě již při ochraně vnější hranice à la „chybí nám 100.000 pohraničníků a ten či onen materiál"? České návrhy tímto směrem např. vůči Itálii nebyly přijaty. Teď budu mírně odporovat svému tvrzení, že kvóty nic neřeší: když Němci zavírají svoje hranice a z Česka se může dočasně stát migrační čekárna pro Německo, opakuji to, co říkám od jara tohoto roku - nakonec ještě budeme o povinné kvóty prosit," dodal.

Sám byl proto zvědav, jaké důvody přinese jednání ministrů V4 s partnery z Německa a Lucemburska. Dozvěděli jsme se ale, že si musíme rozhodovat sami o tom, koho pustíme na své území a důraz na společnou ochranu vnější hranice. Proto se ptá, jestli nám to gesto vůbec stojí za to, když nic neovlivní?

"Tato otázka má dvě podotázky: (a) získali jsme svým odmítavým postojem víc, než jsme ztratili?, (b) chová se skutečný partner tak, že u každého jednotlivého rozhodnutí se ptá, zda to bude on, kdo na tom vydělá? Získali jsme svým odmítavým postojem víc, než jsme ztratili? Řekli jsme svým evropským partnerům, že nesdílíme jejich pohled na solidaritu, což oni čtou tak že nechceme být solidární, stejně jako jsme nebyli solidární, když šlo o finanční krizi nebo krizi řeckou. Ochránilo nám naše odmítání povinných kvót lépe naše území? Nikoliv. Sníží to počet lidí, kteří u nás požádají o azyl a opravdu tady zůstanou? Sotva, nejsme cílovou zemí. Takže typicky jsme nezískali nic, zato jsme ztratili pověst partnera," upozorňuje.

Povinnost kvót podle něj problém imigrace neřeší, je třeba se jednoznačně více starat o ochranu vnější hranice. Není ale vnitřně přesvědčen o tom, že nám náš postoj v této věci stojí za nálepku kverulanta v EU - nesmyslnost kvót se projeví tak jako tak. Podle europoslance jsme dost silný stát na to, abychom zvládli provést několik tisíc azylových řízení navíc za jiné členské státy EU. Ztráty této naší evropské epizody nad zisky podle jeho názoru převažují.