Dohoda z Paříže je jalová, píše zahraniční tisk. Chybí vynucovací nástroje

George Monbiot v komentáři pro britský deník The Guardian shrnul výsledky konference lapidárně: "Ve srovnání s tím, jak to mohlo dopadnout, je to zázrak. Ve srovnání s tím, jak to mělo dopadnout, je to katastrofa."

I když se podle něj státy připojily k dohodě v dobré víře, její obsah bude znamenat, že se světové klima může nebezpečně změnit. "Ale abychom byli fér, chybu nelze hledat jen v pařížských jednáních, ale v celém procesu. Hranice 1,5 stupně, která se teď jeví jako příliš ambiciózní a nesplnitelný cíl, se dalo dobře dosáhnout v roce 1995, kdy se klimatická konference konala v Berlíně. Dvě desetiletí zdržování a odkládání... spojené s neochotou vlád vysvětlit voličům, že myšlení zaměřené jen na blízkou budoucnost bude mít v dlouhodobém horizontu nedozírné následky způsobily, že náš manévrovací prostor už je jen velmi malý. Konference v Paříži dopadla lépe, než dřív kterákoli jiná. Což je vlastně děsivé konstatování," napsal Monbiot.

Příliš optimismu nevzbudily výsledky z Paříže ani v dalším komentátorovi Guardianu Billu McKibbenovi, podle nějž svět nyní předstírá, že splnil svou povinnost už tím, že si stanovil nějaký cíl.

Stejný autor to ve svém textu pro americký list The New York Times čtenářům vylíčil zcela bez pozlátka. "To, k čemu se světoví lídři ve skutečnosti zavázali, vypadá následovně: dobrovolné omezení emisí, jež nebude možné nijak vymáhat, dobrovolná hlášení o plnění dobrovolných cílů a dobrovolné příspěvky do miliardového klimatického fondu. Závazného tady není vůbec nic, až na to, že každá země musí co pět let revidovat své dobrovolné národní závazky - a dokonce tu existuje výjimka pro rozvíjející se státy." Ale i on přiznává, že politici vlastně ve srovnání s tím, jak se věci vyvíjely dosud, dosáhli maxima.

"Institucionální mechanismus pařížské dohody na snížení emisí je vágní. Je nutné jasně definovat proces kontroly dodržování dohody," sdělil ČTK hlavní ekonom postupimského Institutu pro výzkum dopadů klimatu Ottmar Edenhofer.

"Dohoda obsahuje především morální apely a ústní přísliby, které vyzývají země, aby pokračovaly ve snižování spotřeby fosilních paliv. Nejsou v ní ale žádné nástroje, s jejichž pomocí by bylo možné přimět ke spolupráci i ty země, které nebudou ke snižování ochotné," uvedl šéf mnichovského ekonomického institutu Ifo Hans-Werner Sinn.

"Výsledkem bude, že země ochotné snižovat emise budou bolestivě omezovat svou spotřebu fosilních paliv, zatímco ostatní budou těžit z následného propadu cen surovin a budou je spotřebovávat ještě víc," varoval Sinn.