Britští europoslanci mají dál své mandáty, vliv ale mnohem menší

Podle mluvčí EP Jaumeho Duch-Guillota mohou britští europoslanci svůj mandát držet až do posledního dne britského členství v unii. Procedura odchodu totiž může trvat i několik let. „Znamená to, že britští členové zde pravděpodobně zůstanou více či méně do konce nynějšího funkčního období," uvedl. Jejich pětileté funkční období skončí na jaře 2019.

Část zástupců europarlamentu, včetně jeho šéfa, německého socialisty Martina Schulze, ale v minulých dnech netajila to, že by se dle jejich názoru měli přinejmenším ti britští europoslanci, kteří jsou pro odchod z EU, svých mandátů po vyhraném referendu vzdát co nejdříve. Jestli to udělá třeba 22 ostře protievropských poslanců Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigela Farage, ale zatím přímo nezaznělo.

Případným odchodem poslanců z UKIP by při nynějších počtech zanikla „jejich" po volbách v roce 2014 jen s obtížemi budovaná frakce Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD). Nezůstal by v ní totiž nejnižší počet 25 členů, jaký pravidla europarlamentu vyžadují.

Vliv britských europoslanců se už nyní zmenšuje. Konzervativec Ian Duncan nabídl svou rezignaci na funkci zpravodaje pro reformu systému obchodování s emisními povolenkami. V kupoárech už se objevily i úvahy o odvolání Britů třeba z vedení parlamentních výborů. Konzervativní poslankyně Vicky Fordová stojí v čele výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele a labourista Claude Moraes vede důležitý výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.

„U obou je těžko představitelné, že by zůstali. Vnitřní trh i otázky migrace jsou zásadní pro rozvoj EU," řekl ČTK mimo záznam k jejich dalšímu působení v čele výborů jeden z europarlamentních kolegů. Svou funkci v Bruselu složil už o víkendu eurokomisař pro finanční stabilitu a finanční služby Jonathan Hill. Británie nejspíš ani nenavrhne do komise jeho nástupce.

Ať už by mandáty britských poslanců zanikly s koncem členství jejich země v EU, či by se sami rozhodli složit je dříve, neznamenalo by to pro parlament v jeho nynější podobě nějaký zásadní přesun rozložení sil.

Výrazně by se zmenšila také nyní třetí největší frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), kam patří 20 členů britské konzervativní strany a jeden europoslanec za Ulsterskou unionistickou stranu. Místo nynějších 73 by měla jen 52 členů.

Dvacet labouristických europoslanců by ztratili také socialisté, o šest frakce zelených, o jednoho europoslance by přišly levicová frakce GUE/NGL, liberálové z ALDE, frakce Evropa národů a svobody vytvořená okolo francouzské Národní fronty Marine Le Penové a z europarlamentu by odešel také jeden nezařazený europoslanec za Demokratickou unionistickou stranu. Odchody členů ostatních frakcí v důsledku znamenají především relativní posílení lidovců. V této už tak nejsilnější frakci EPP totiž není mezi 216 poslanci ani jeden britský zástupce.

V samotném procesu britského vystupování z EU podle článku 50 unijní smlouvy má europarlament roli až v úplném závěru, kdy by měli europoslanci vyslovit svůj souhlas s uzavřenou dohodou před tím, než ji členské země formálně uzavřou.