Uprchlíci trpí, chtějí jídlo. Ale o tomhle se už nepíše...

Muhammad, který do Řecka přišel z Afghánistánu, trpí hlady. Svou malou porci masa a rýže raději věnuje ženě a dětem. Jídla je totiž chronický nedostatek a spolu se špatnými životními podmínkami a pomalým postupem řeckých a evropských orgánů při vyřizování registrace azylantů se nelze divit, že se uprchlíci čím dál tím častěji uchylují k nepokojům. 

"Nejhorší je, že nemáme co dělat. Není tu žádný basketbal, fotbal, žádná příležitost naučit se jazyk," řekl deníku Muhammad, který pracoval v Íránu předtím, než se rozhodl jít do Turecka a poté do Řecka. "Já například hraju hry na mobilu, ale někteří tady se jen hádají," dodal.

Řecko finančně krvácí

Za nedostatkem jídla a aktivit stojí jediné - málo financí. Řecko totiž doufá, že migranti budou přesídleni do bohatších zemí, které ale uprchlíky odmítají. V březnu sice Evropská unie a Turecko uzavřely dohodu, která má za účel zmírnit příliv migrantů do zemí EU, tato dohoda má ale i stinnou stránku. Noví přistěhovalci jsou totiž umístění do záchytných táborů na řeckých ostrovech a poté teprve řecké úřady posuzují, zda mají být vráceni do Turecka. A Řecko postižené nedávnou finanční krizí už další peníze nemá.

Akce, která má za účel zaregistrovat téměř 60.000 potenciálních azylantů rozmístěných do třiceti provizorních táborů, už trvá čtyři měsíce. Podle původních plánů měla být ukončena v srpnu, celá operace ale bude pravděpodobně trvat mnohem déle, protože registrace se posuzují na základě jednotlivých případů.

Přesto se příliv migrantů do Řecka zmírnil poté, co EU a Turecko uzavřely zmíněnou dohodu. To se ale může změnit, neboť podmínkou dohody bylo, že Turecko bude mít s Evropou bezvízový styk a Turci se budou moci volně pohybovat v schengenském prostoru. Podmínkou je, že Ankara reformuje své zákony týkající se terorismu, aby vyhovovaly evropským normám. Nedávný pokus o vojenský převrat ale může vše změnit.

Moria jako peklo na zemi?

Situace v táborech se ale nelepší. Tábor Moria je obehnaný ostnatým drátem a kdysi býval vojenskou základnou. V současnosti zde žije kolem 30.000 lidí, kteří bydlí ve stanech a přepravních kontejnerech. Vody a elektřiny je nedostatek a mnoho žadatelů o azyl je afghánského, marockého a íránského původu, tudíž je pravděpodobné, že budou klasifikováni jako ekonomičtí migranti a vráceni zpět do vlasti.

O migranty se kromě úřadů starají i charitativní organizace. Pracovníci SOS Remar roznášejí chléb a ovoce hladovým uprchlíkům v táboře. Moria je ale uzavřený tábor a jen málo charit a dobrovolníků tam má povolení pracovat. Přitom nově příchozí migranti z Turecka bývají zadrženi v takovém táboře nejméně po dobu jednoho měsíce.

"Je nemožné stanovit přesný harmonogram na posouzení všech žádostí," uvedl pro Financial Times výkonný ředitel řecké charitativní organizace Solidarity Now Epaminondas Farmakis. "Máme zde mnoho komplikovaných případů a řecké úřady mají nedostatek pracovních sil. Situaci také nepomáhá fakt, že mnoho místních pracovníků je přeložených jinam do Evropy a nemáme za ně náhrady," vysvětlil.

Dohoda s Tureckem nefunguje

Od podepsání dohody ale bylo z Řecka do Turecka vráceno jen asi pět stovek migrantů. Jedním z hlavních důvodů, proč je počet deportací tak malý, je podle deníku fakt, že většina nynějších migrantů jsou ženy, děti a starší osoby. Ti jsou chráněni podle mezinárodního práva jako bezbranné osoby.

Úřady na ostrově Lesbos a mezinárodní charitativní organizace jim ale poskytují bezpečné ubytování. "Cítíme se tu bezpečně. Je tu spousta dobrovolníků, aktivity pro děti a já mám hodiny angličtiny," říká Suha Nadžarová ze Sýrie. Přebývá se čtyřmi dětmi v hotelu proměněném na ubytovnu, který je provozován křesťanskou charitou Caritas.

I ona za sebou ale má drastickou zkušenost. V záchytném táboře Moria byla napadena hned během první noci. Má proto strach z toho, že až dojde na přesídlení, evropské země, do kterých by chtěla, ji už nepřijmou. "Chtěla bych proto do Kanady. Chci jen, aby moje rodina žila v bezpečí," dodala smutně.