Za chaos a útoky si Západ může sám? Politici ignorují běžné lidi, existenci problémů popírají

Západ v krizi

Úvodník podotýká, že v některých momentech našich dějin se zdá, že dochází k vyhrocení veškerého dění na světě. „Naposledy k takovým rozvratům, k takového historickému bodu zvratu, došlo před 25 lety po pádu komunismu ve Východní Evropě. Konec studené války posunul ideologické současnice," vysvětluje.

A v podobném momentě se podle něj svět nachází i nyní. Tomu přispívají „brexit, terorismus, (Donald) Trump, pokus o převrat a čistky v Turecku, útoky v Paříži, Nice, Würzburgu, Mnichově, Ansbachu a rasové násilnosti ve Spojených států. K tomu přidejte příliv uprchlíků do Evropy, teror Islámského státu, doutnající krizi na Ukrajině a palčivou finanční krizi."

Podotýká, že ze začátku se mohlo zdát, že jde o problémy, které se týkají pouze okrajů západního světa – Ruska, Ukrajiny a Blízkého východu. Ze začátku se také mnozí domnívali, že jde o problém střetu kultur – islámu proti Západu, svobody proti diktátorství.

„Ale nyní tyto praskliny vedou přímo skrze naše společnosti. Došla k nám kritika globalizace a moderního západního způsobu života; dokonce i demokraticky zřízené státy ztrácí svou vnitřní soudržnost. To, co události posledních týdnů spojuje, je křehkost občanského míru. Všude jsou polarizované a rozdělené společnosti, ve kterých je běžné selhání integrace."

Kdo za to může?

Velkou Británii rozdělilo hlasování o odchodu z EU, USA rozdělují nadcházející prezidentské volby a oba kandidáti, Hillary Clintonová a Donald Trump, ale i rasové nepokoje. V Evropě se střetávají pravicoví populisté se zarytými zastánci demokracie, Francie žije ve znamení selhání integrace severoafrických imigrantů. A v Turecku vře boj mezi zastánci sekulární demokracie a islámským diktátorstvím.

„Koho lze z této situace vinit? Vina je částečně v nás. Západ dnes platí za své dřívější chyby a selhání v rámci zahraniční politiky. Nedokázal do bezpečnostní struktury integrovat Rusko, ani pro Turecko vyjednat vstup do EU. Svými intervencemi destabilizoval Blízký a Střední východ."

„Platí také cenu za iluze 90. let minulého století. Tehdy bylo nemyslitelné, že by základy demokracie a svobody moly být znovu zpochybňovány, obzvláště zevnitř," vysvětluje v úvodníku magazín.

Jak krizi řešit?

Jak ale z krize ven? Podle magazínu leží hlavní síla Západu v jeho schopnosti přijímat kritiku a měnit se. Právě to je hlavní silou kapitalismu a toho by Západ měl opět využít. „To zní provokativně. Konec konců, jak by měla demokracie integrovat své nepřátele – islamisty, populisty a autoritáře?" ptá se magazín.

Následně vysvětluje, že Západ by měl zachovat základní principy demokracie a právní stát, nesmí ale ignorovat obavy obyvatel, ze kterých se rodí touha po autoritářském režimu. Podle úvodníku jde o „potřebu pořádku a spolehlivosti, touhu po identitě, pocitu náležitosti a obavy ze ztráty kontroly v éře globalizace."

„Snažit se lidi přemluvit, aby věřili, že globalizace je pro ně vítězstvím, ničemu nepomůže, pokud to neodpovídá tomu, jak své životy vidí. Pokud je evropská integrace prosazována, ačkoliv ji většina odmítá, demokracii to zdiskredituje. Pokud politici trvají na otevřených hranicích, když lidé chtějí vědět, kdo v jejich zemi je, pak nebudou mít důvěru," varuje.

Na závěr upozornuje, že problematická je ale i polarizace v rámci samotné společnosti, která vede k další eskalaci. „Potýkat se s kritikou a útoky s intelektuální a morální arogancí a odmítat je jako nevzdělanost ostatních také ničemu nepomáhá. Fungovat nebude ani tvrzení, že my jsme progresivní a vy jste regresivní. Demokracie se svými oponenty bude muset jednat," dodává.