Před 60 lety se Maďarsko vzbouřilo proti komunistické totalitě, tvrdě zaplatilo

Vcelku pokojná budapešťská demonstrace 23. října 1956 chtěla vyjádřit solidaritu se změnami v Polsku. Asi nikdo z účastníků netušil, co z ní během pár hodin vzejde.

V Maďarsku byly počátky destalinizace rozpačité. Kritika uvnitř komunistické Maďarské strany pracujících (MSP) vedla v červenci 1953 k rezignaci premiéra Mátyáse Rákosiho. Nahradil ho Imre Nagy, který ihned zahájil nový kurz politiky.

Ten ale trval pouhých deset měsíců. Poté se s podporou Moskvy, kterou maďarské reformy začaly znepokojovat, k moci vrátila Rákosiho klika a Nagy byl odstaven jako představitel "pravicové úchylky". Ovšem pohyb ve společnosti už zastavit nešlo. Část stranické inteligence se sdružila do opoziční skupiny kolem Nagye a ohrožovala Rákosiho monopol ve straně. Pomyslný hřebík do Rákosiho rakve pak znamenal Chruščovův projev. Na jeho místo v čele MSP byl v červenci 1956 dosazen Ernö Gerö.

Psali jsme: Srpen 1968 v ČSSR: O vojácích, kteří se báli i jen vylézt z tanku. Okupace byla politický propadák  

Hlavně mládež spojovala naděje na svobodnější vývoj s událostmi v Polsku, kde se po potlačení dělnických stávek dostal v říjnu do čela komunistické strany slibný Wladyslaw Gomulka. Studenti v Budapešti začali pořádat pravidelná shromáždění, na kterých stále hlasitěji projevovali nesouhlas s poměry.

Demonstrace 23. října začala už dopoledne a postupně na ni přišlo 200.000 lidí. Demonstranti začali ničit symboly komunismu. Rozbili Stalinův pomník a pokusili se obsadit budovu rozhlasu. Začali odzbrojovat policisty a vojáky a zahájili povstání. Politbyro MSP požádalo Moskvu o pomoc a zatím jmenovalo premiérem populárního Nagye. Povstání se ale rychle rozšířilo do dalších měst.

Následující den do Budapešti vjely sovětské tanky a povstání se změnilo v boj za nezávislost. Až 28. října se podařilo vyjednat příměří, situace se zklidnila a Sověti se začali stahovat. Nagy vsadil vše na jednu kartu a začal sestavovat koaliční vládu. Oznámil, že země vystupuje z Varšavské smlouvy (jejíž principy porušil sovětský zásah), vyzval OSN k uznání neutrality a začal vyjednávat o odchodu sovětských jednotek ze země. Chruščovovo vedení už ale ve skutečnosti rozhodlo o intervenci a tajně posilovalo své síly v Maďarsku.

Západní politici se nechtěli plést do podněcování vzpoury v sovětském bloku. "Nepohlížíme na tyto státy (Varšavské smlouvy) jako na možné vojenské spojence," prohlásil americký ministr zahraničí John Foster Dulles 27. října.

V noci na 4. listopadu zahájilo 16 divizí sovětské armády masivní útok na hlavní město za použití tanků i dělostřelectva. V ulicích vypukly těžké boje a obyvatelé stavěli barikády. Nagyova vláda marně požádala o pomoc OSN. Veškerý odpor byl rozdrcen.

Zemřelo nejméně 2700 Maďarů a 722 sovětských vojáků, počet zraněných přesáhl 30.000. Popraveno bylo nejméně 229 lidí, dalších 22.000 Maďarů skončilo ve vězení, 210.000 emigrovalo. Imre Nagy byl popraven v červnu 1958. V čele "revoluční dělnické a rolnické vlády" stanul János Kádár, který vládl až do roku 1988. "Kádárismus" se paradoxně časem rozvolnil a vysloužil si přezdívku "gulášový komunismus".