Velitelé koncentračních táborů vychovali z dětí tyrany. Nacistická realita byla tvrdá

Druhý den zatelefonoval své 92leté matce. „Nevím, v čem je problém. Rainer je jeho vnuk. Ještě ani nebyl na světě, když se to stalo,“ překvapila Tal Bashanovou přeživší holokaustu. Jak izraelská novinářka uvádí ve svém článku pro Jerusalem Post, po rozhovoru s matkou si o Hössových vyhledala pár informací. Rudolf Höss je zodpovědný za smrt přinejmenším půl milionu Židů, kdežto Rainer Höss se angažuje v předávání znalostí o nacistických zločinech. Nakonec se rozhodla na setkání do Brna přijet.

Její první otázka na Rainera Hösse zněla, proč si po tom všem nezměnil své příjmení. „Předtím než ho oběsili, napsal můj děda babičce, aby si změnila jméno,“ odpověděl Höss. „Má babička i můj otec ale kompletně odmítli jeho zločiny a stejně neoblomně odmítli změnit si svá jména. ‚Höss zůstane Hössem,‘ řekla má babička. Uvažoval jsem, že pokud si to příjmení nechám, umožní mi to kát se jménem mého dědy.“

Rainer se dlouhodobě snaží své příjmení rehabilitovat. Zločiny svého dědy zkoumal dlouhé roky v archivech, účastnil se diskuzí o toleranci a rasismu s teenagery a v Osvětimi bezplatně prováděl návštěvníky. Vedle toho je aktivní v organizaci Footsteps, která lidi učí nejenom o tom, co se v minulosti stalo, ale i jak podobným projevům nenávisti v budoucnu zabránit.

Idylické dětství v Osvětimi

Rainerův otec, Hans-Jurgen Höss, se narodil v roce 1937 jako jeden z pěti dětí Rudolfa a Hedwigy. Dětství strávil v prostorné vile u Osvětimi. Existující fotografie z této doby zobrazují rodinu Hössových při hraní si na zahradě a koupání se v bazénu. Na jejich pozadí je možné vidět budovy vyhlazovacího tábora a krematorium.

Po skončení války Hedwig a děti tvrdily, že neměly tušení, co se v táboře dělo. Rainer je ale přesvědčený o opaku: „To je samozřejmě směšné, protože veškeré služebnictvo v domě byli vězni tábora. Veškeré práce na zahradě, úpravy pozemku a opravy budov vykonávali vězni. Dokonce i holič mého dědy byl z tábora.“ Hedwig Hössová, babička Rainera, se později přátelům svěřovala, jak byla v Osvětimi šťastná.

Život ve vzdálenosti 150 m od vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka děti Rudolfa Hösse silně ovlivnil. Zůstaly příznivci politiky nacistického Německa a nenáviděly Židy. Hans-Jurgen, Rainerův otec, byl podle něj studený a krutý muž: „Domov, ve kterém jsem vyrůstal, byl peklem na zemi. Otec mě a mou matku neustále mlátil. Doma vládl železnou pěstí. Bez povolení nám nebylo dovoleno mluvit. Má matka se několikrát pokusila spáchat sebevraždu.“

Děda byl přece odvážný voják

Rainerovo první setkání s židovstvím se stalo podobně traumatizujícím. „Bylo mi možná pět nebo šest, když mě kamarád ze školy pozval k němu domů na Pesach. Nevěděl jsem, co to je. Šel jsem k otci, tiše jsem se zastavil a čekal, dokud mi nedal povolení promluvit. Chvějícím se hlasem jsem se zeptal, jestli můžu jít do Chrisova domu na Pesach. Otec vyskočil ze židle a udeřil mě tak silně, až mi zlomil nos, a zamknul mě v pokoji. ‚Nikdy se nebudeš stýkat s těmi špinavými Židy,‘ řval na mě.“

Jako dítě Rainer o dědových zločinech nevěděl vůbec nic. „Má rodina mluvila o tom, jaký to byl odvážný voják a že byl zabit při obraně vlasti,“ vysvětlil. Když mu bylo 12, uviděl při školním výletě do Dachau na jedné desce se jmény nacistických důstojníků jméno Rudolf Höss. Večer po výletě běžel k otci a zeptal se ho, jestli se jedná o dědu. Otec řekl, že ne, a Rainer tomu tehdy ještě uvěřil.

V 15 letech se Rainer dostal ke knize o německých zločinech v Osvětimi. „To bylo poprvé, kdy jsem četl, co můj děda v Osvětimi dělal. Přemohl mě intenzivní nával smutku, studu a vzteku.“ Opravdu předtím nic netušil? „Věděl jsem, že přede mnou něco skrývají. Ale objevit, že můj děda byl velitelem v Osvětimi a můj otec vyrůstal v dýmu z krematoria, to jsem nečekal. Další den jsem si sbalil pár věcí a utekl z domova. Brzy jsem skončil na drogách a alkoholu.“

Svým dětem řekl Rainer pravdu

Rainer se oženil v 18 letech a snažil se vést spořádaný život. Tal Bashanová se v rozhovoru s ním zajímala, zda se ho někdy jeho děti ptaly na své příbuzné. „Pravdu jsem jim řekl, když byly ještě malé. Také jsem jim řekl, že jim nikdy nebudu bránit kontaktovat mé příbuzné kdykoliv se jim zachce, ale nikdy to neudělaly.“ Se svým otcem, sourozenci, tetami a strýci přerušil v 21 letech veškeré kontakty. Stýká se jen s matkou, které se v roce 1983 nechala rozvést.

Nakonec se Rainer začal věnovat výzkumu rodinných dokumentů a archivů v Německu a v Rusku. Rodinné spojení s holokaustem mu postupně vzalo všechen čas a jeho manželství tím trpělo. „Každý rok jsme jezdívali do Bavorska na prázdniny. Rodině jsem říkal, že se jedu projet na kole, ale místo toho jsem si bral taxíka do ústředního archivu a trávil tam hodiny,“ usmál se Rainer. „Přišel jsem na to, že můj děda nepracoval ve vzduchoprázdnu. Měl mnoho kontaktů v různých táborech jako je Mauthausen nebo Buchenwald. Osvětim byla ve skutečnosti mnohem složitější, než většina lidí ví. Byl tam jeden hlavní tábor, ale také chemická továrna IG Farben a vedlejší tábor zvaný Burna.“

Rainer později získal přístup do archivu s dokumenty a fotografiemi svého dědy. Povídačky o tom, že se snažil některé z těchto věcí prodat, Rainer odmítá: „To vůbec není pravda. Všechno jsem předal IFZ [Institutu pro výzkum historie] s podmínkou, že budou využity pouze k výzkumným účelům. IFZ teď s pomocí těchto dokumentů připravuje výstavu jménem Dokumenty osvětimského velitele.“

V Evropě je přes 2,6 milionů nacistů

Vnuk nacistického zločince se vzdal zaměstnání a všechen svůj čas a prostředky teď věnuje výzkumu holokaustu a přednáškám o toleranci. „Současná situace v Evropě vyžaduje, abychom se z holokaustu poučili. Jen v Německu je 360 000 aktivních nacistů. V Evropě jich je přes 2,6 milionu.“

Ben Lesser, který přežil holokaust, přijal v roce 2015 Rainera Hösse jako člena své organizace Zachor. Společně pracují na projektu o holokaustu jménem Šest milionů výkřiků. „Lidé se mě ptají, jak se mohu přátelit s někým, jehož děd vyvraždil mou rodinu,“ napsal Lesser. „Odpověď je snadná. Nemůžete ovlivnit realitu, do které se narodíte. Můžete si ale vybrat realitu, ve které chcete žít.“

Brněnské setkání Tal Bashanové a Rainera Hösse se stalo velmi úspěšným. Zúčastnilo se ho více než 1200 lidí a mnoho dalších ho sledovalo na internetu. Hlavním lákadlem byl logicky Höss. Je mnoho dětí lidí, kteří přežili holokaust a mluví o něm, ale ne tak mnoho potomků německých důstojníků, kteří se chtějí bavit o hrůzách, které spáchali jejich předci.

„Jak dlouho se znáte?“ zeptal se Bashanové a Hösse po setkání reportér jednoho českého rádia. „Vypadáte jako staří známí.“ Oba dotázaní se na sebe podívali a začali se smát. „Vidím, že v tom všem je i místo pro humor,“ pokračoval reportér. „Samozřejmě, že je. Pro černý humor,“ přitakali Bashanová a Höss.