Kaprunská tragédie: V ohnivém pekle pod Alpami zemřelo 155 lidí včetně Češky

Unikátní lanová dráha, která byla vyvrtána do podzemí uvnitř hory, se před sedmnácti lety stala dějištěm velké tragédie. Požár v lanovém tunelu představoval pro cestující lanového vlaku doslova peklo. Dnes stojí v obci Kaprun na úpatí ledovce Kitzsteinhorn památník ve tvaru vlaku, místo události, tunel smrti, je dnes „opuštěnou dírou“. Památník je dlouhý přes 50 metrů, skládá se z barevných vitráží. Každá vitráž má jinou barvu a je v ní vepsáno jméno jedné ze 155 obětí tragédie.

Lidé v soupravě omdleli, někteří probíjeli hůlkami sklo

11. listopadu roku 2000 v ranních hodinách nastupuje 162 lyžařů do lanového vlaku, který je má vyvézt na jeden z alpských ledovců. Po tom, co se v jednom z vagonů objeví kouř, celá souprava se zastavuje v tunelu, postupně začne hořet. Dým, který houstl, vyvolal paniku, cestujícím však chyběl jakýkoliv nástroj, který by umožnil kontakt s řidičem soupravy.

Velká část cestujících z příčiny nedostatku kyslíku ve vlaku omdlela. Vlak bohužel neměl ani nouzové otevírání dveří a cestující se marně snažili rozbít okna, i za pomoci svého vybavení, lyží a hůlek, po nějaké době se jim však podařilo dveře uvolnit.

Do záchranné akce se okamžitě zapojila stovka záchranářů v pohotovostních vozidlech i vrtulnících. Malé části cestujících se podařilo dostat ven z vlaku, ve většině případů měly na nohou těžké lyžařské boty, následně se vydali skrze plameny pryč z tunelu, někteří se vydávají směrem k hornímu výjezdu z tunelu. Nouzové schody uvnitř tunelu byly relativně úzké, jejich šířka dosahovala pouhých 60 centimetrů.

To však bylo velkou chybou, veškerý kouř a spaliny stoupaly nahoru a ven z tunelu právě horním výjezdem. Hrstka 12ti přeživších byla tou, která zvolila únik dolním otvorem tunelu, skupinu vedl jeden z cestujících, německý dobrovolný hasič. Plameny, které postupně celý vlak zcela zdemolovaly, způsobily teplotu v tunelu, která dosahovala až 1000 stupňů Celsia.

Tělo japonského lyžaře se našlo 142 metrů od vlaku

Požáru lanového vlaku padlo za oběť i pět dalších cestujících – dým zabil dva lidi v protivlaku, který se vracel z vrcholu, zemřeli i tři lidé v horní stanici, kam až se kouř vyvalil. Záchranáři později nacházeli těla obětí v různých vzdálenostech od soupravy. Nejvýš se dostal lyžař z Japonska, jehož tělo bylo nalezeno 142 metrů od vlaku. Mezi oběťmi byli i vrcholoví lyžaři z Německa, jednou ze zemřelých byla také česká instruktorka lyžování. Zahynuli také turisté ze Slovinska, Spojených států či Nizozemí.

Obžalováno bylo na 16 osob. Většinou konstruktéři celé lanovky a její provozovatelé. Nakonec však nebyl ani jeden z nich odsouzen, přímou příčinou tragédie byl vadný ventilátor v topení, které však svou povahou nebylo určené pro takové dopravní prostředky, jakým lanovka je. Topení způsobilo zapálení vysoké hořlaviny – hydraulického oleje. Dřevěná podlaha uvnitř vagonů vzplála ještě před vjezdem do tunelu, což signalizovaly první stopy kouře. A proč se souprava v tunelu zastavila? Unikající olej totiž způsobil pokles tlaku v brzdném systému, po 530 metrech od vjezdu do tunelu tak došlo k zastavení vlaku.

Celý případ je už sedm let promlčen

Jednalo se o ne zrovna ojedinělý případ, kdy za tragédii mohla nedostatečná technická propracovanost stavby, středisko v době, kdy byla lanovka budována, budovalo i další projekty, které měly zejména nalákat turisty, a s nimi samozřejmě i peníze. Lanová dráha byla dobudována v roce 1974 a svou podstatou fungovala stejně, jako lanovka na pražský Petřín. Proti sobě vyrážely dvě soupravy, které se vyvažovaly. Trasu, která z dolní stanice na vrchol ledovce byla 3,4 kilometru dlouhá, trvalo překonat do devíti minut.

Postupně po tragédii středisko vybudovalo lanovku novou, nikoliv už podzemní, nýbrž kabinovou. Bezpečnostní regule v lanových soupravách se po rakouské tragédii zpřísnily po celém světě. První rok po události sice turismus v oblasti mírně oslabil, poté se však turisté postupně navraceli. Případ se nikdy zcela neobnovil, většina rodin obětí se však o to snaží do dnešních dnů.

Kauza je bohužel už sedm let promlčená, jedinou právní cestou, jak postihnout viníky, tak představuje Evropský soud pro lidská práva. Celý proces je relativně chaotický, v jeho souvislosti se mluví o úmyslném poztrácení důkazního materiálu, který by případné viníky tragédie usvědčil.