Bitva u Lepanta: Křesťanská Evropa zastavila tureckou expanzi na moři

Koalice křesťanů pod vedením Juana de Austria měla k dispozici 212 lodí, z toho 206 galér a šest galeas. 106 galér a šest galeas koalici poskytla Benátská republika, 80 galér Španělsko, 12 toskánských galér Řád sv. Štěpána a po třech galérách poslala i Janovská republika, Řád maltézských rytířů a savojský vévoda. Posádku tohoto loďstva tvořilo 13 000 námořníků, 43 000 veslařů a 28 000 vojáků, z čehož 10 000 bylo španělských, 7 000 německých, 6 000 italských a 5 000 benátských.

Jak uvádí internetové stránky reformationsa.org, proti této síle stálo 230 osmanských galér a 60 galeot. Pod velením Aliho Paši se na nich plavilo 13 000 zkušených námořníků berberského, egyptského, řeckého a syrského původu. Kromě nich se Ali Paša mohl spoléhat na dalších 34 000 vojáků.

Porovnání sil

Přestože křesťané čelili přečíslení v počtu lodí i vojáků, na své straně měli dvě významné výhody. Za prvé, jejich vojáci byli v o dost zkušenější než ti osmanští a za druhé, křesťanské loďstvo disponovalo 1 815 děly oproti 750 na straně protivníka. Křesťanské jednotky navíc používaly muškety, zatímco Osmané se spoléhali na kompozitní luky. Křesťané také mohli více důvěřovat svým veslařům pracujícím za mzdu, na rozdíl od otroků v okovech nucených pohánět sultánovy lodě.

Pětihodinová bitva se udála na okraji Patraského zálivu v Jónském moři. Osmanské síly vypluly směrem na západ ze své námořní základny v Lepantu a zanedlouho se střetly s křesťanským loďstvem, které se plavilo z Messiny. Konfrontace začala v okamžiku, kdy se Osmané rozhodli přepadnout a oloupit šestici benátských galeas, jež omylem považovali za obchodní lodě. To mělo katastrofální důsledky vzhledem k tomu, že tyto nové benátské lodě byly vyzbrojeny ohromnou dělostřeleckou silou.

Než se stačilo celé osmanské loďstvo plně zapojit do bitvy, benátské galeasy potopily 70 nepřátelských galér. Velitel Barbarigo, jenž vedl levé křídlo křesťanských sil tvořené převážně benátskými plavidly, byl zabit osmanským šípem. Benátčané ale nezpanikařili, nebezpečí se postavili čelem a z bitvy neustoupili.

Vlajkové lodě Juana de Austria a Aliho Paši se zúčastnily přímých bojů. Loď osmanského velitele nakonec podlehla útoku rakouských plavidel a Ali Paša přišel v následné potyčce o život. Jeho hlavu posléze vystavili na jedné rakouské lodi, což mělo zničující dopad na bojovou morálku osmanských sil. 

Drtivé vítězství křesťanů 

Asi 210 osmanských lodí bylo v bitvě u Lepanta nenávratně ztraceno. 117 galér a 10 galeot padlo v dobrém stavu do rukou křesťanů, kteří je v budoucnu využívali. Osmanům se podařilo zničit 20 galér a dalších 30 natolik poškodit, že musely být potopeny. Osmanské ztráty se odhadují na 30 000 mrtvých a zraněných a 15 000 zajatců. Na straně křesťanů pak přišlo o život 7 500 námořníků, veslařů a vojáků.

Bitva u Lepanta se stala pro sultána zničující porážkou. Po neúspěšném obléhání Malty v roce 1565 a prohře u Lepanta v roce 1571 tak došlo k zastavení osmanské expanze ve Středomoří. Nebezpečí nastolení muslimské nadvlády na moři bylo zažehnáno. 

Lepanto bylo jedním z velkých historických obratů. V Evropě ukončilo strach z osmanských Turků, kteří hrozili dobytím celého světadílu. Osmanská říše ztratila tolik zkušených námořníků, veslařů a vojáků, že se její loďstvo z této porážky již nikdy nedokázalo vzpamatovat. Nově vybudované osmanské námořnictvo jen zřídkakdy opouštělo přístavy a jejich nejbližší okolí. V Evropě naopak vzrostla důvěra v to, že dříve nezastavitelní osmanští Turci mohou být poraženi.