Migranti v Německu si už neškrtnou? Po posledním útoku přetekl pohár trpělivosti

Na možnou radikalizaci šestadvacetiletého Ahmada A., který do Německa přišel v březnu 2015, loni úřady upozornil jeden z jeho známých z ubytovny pro uprchlíky. Hovořil o tom, že Ahmad A. přestal pít alkohol, začal hlasitě citovat verše z koránu a stáhl se více do sebe.

Hamburská kontrarozvědka na upozornění reagovala, Palestince prověřila a a i když nezjistila, že by měl kontakty na hamburské salafisty, zařadila ho na seznam islamistů. S Ahmadem A. také policie loni 3. listopadu hovořila a dospěla k názoru, že muž má psychické problémy; doporučila proto odborný posudek psychologa, který ale nikdy nevznikl. Právě chybějící psychologický posudek je podle německých médií asi jediným dosud známým pochybením německých úřadů v tomto případu.

I když byl Palestinec na seznamu islamistů, na seznam radikálů, kteří mohou představovat nebezpečí, zařazen nebyl. Nejspíš i proto, že s úřady spolupracoval a dával najevo touhu vrátit se do Gazy. Palestinec narozený ve Spojených arabských emirátech se dokonce ještě v pátek nedlouho před útokem byl na cizineckém úřadu přeptat, zda už dorazily jeho doklady, které by mu umožnily vycestovat.

Jeho případ se od dřívějších islamistických útoků liší i v jiných ohledech. Ahmad A. sice po útoku uvedl, že klade důraz na to, že je teroristou, od té doby ale mlčí. Nůž, s nímž zaútočil, si s sebou do hamburského obchodu nepřinesl, ale vzal ho až na místě z regálu. Navíc neexistují zatím žádné důkazy o tom, že by měl přes chat kontakty z radikály, jak tomu bylo při několika loňských útocích islamistů ve spolkové republice.

I když je v případu ještě hodně nejasností, diskutuje už část politické scény o tom, co je třeba změnit. Předseda parlamentního výboru pro vnitřní záležitosti Ansgar Heveling (CDU) požaduje, aby Berlín důsledněji trval na spolupráci zemí původu migrantů. Není podle něj možné, aby Německo dávalo víza občanům těchto zemí, když jde o studium na univerzitě nebo nákupy, a tyto státy zároveň nechtěly brát zpět odmítnuté žadatele o azyl, kteří jsou jejich občany. Větší tlak na země původu požadují i další politici.

Německý svaz měst a obcí zase chce, aby odmítnutí žadatelé o azyl až do svého odsunu pobývali v centrálních zařízeních spravovaných Berlínem, a nikoliv ve městech nebo uprchlických ubytovnách, kde žili předtím.