Opravdu se Španělsko rozdělí? Referendum mohlo být úplně k ničemu

Regionální vláda a příznivci odtržení uspořádali 1. října referendum a s velkou slávou hlásí, že až 90 procent hlasujících se vyslovilo pro nezávislost. Jenže to ani zdaleka neznamená, že k rozdělení dojde. Novému autonomnímu státu totiž chybí legální podklady. Referendum proběhlo v rozporu se španělským ústavním soudem a ústavou z roku 1978, ve které se píše o "nerozlučitelné jednotě španělského národa" a "společnou a nedělitelnou zemi všech Španělů".

Samotný katalánský referendový zákon schválený 6. září obsahuje spoustu právních nepřesností. Například nestanovil minimální hranici hlasů, což teoreticky znamená, že vyhlášení nezávislosti může vyvolat i naprostá menšina separatistů. Pokud srovnáme katalánské referendum s ostatními hlasování o nezávislosti v demokraticky fungujících státech, pak zjistíme, že zde chybí veškeré právní opodstatnění.

Když Quebec hlasoval o oddělení z Kanady v roce 1995 a když Skotsko v roce 2014 se rozhodovalo o odchodu z Velké Británie, v obou případech k tomu došlo za podpory centrální vlády. Když Pobaltské státy vyhlásily nezávislost na Sovětském svazu v letech 1990-1991, učinily tak na základě toho, že bylo prokazatelné, že o svou autonomii a svobodu přišly v 40. letech 19. století. Žádný z těchto případů se nedá uplatnit na současné Katalánsko.

Samotné referendum, byť s příznivým výsledkem, nebyl nejlepším krokem pro separatisty. I když si potvrdili, že vůle lidu je na jejich straně, skutečné problémy teprve začínají. Jedinou možnou cestou je nyní dialog mezi centrální a regionální vládou. Katalánci možná volají po nezávislosti, ale sami nemají vymyšlený scénář, jak by k tomu mělo dojít, případně jaké bude jejích směřování do budoucna.