Katalánskem to nekončí, i další evropští separatisté chtějí svou zemi

"Násilí není odpovědí," napsal na Twitter belgický premiér v reakci na policejní zásahy vůči hlasujícím. Přestože je španělská vláda kritizována za svůj postoj, bohužel vysílá do Evropy vzkaz, jak to bude vypadat v jednotlivých zemích, kde separatisté dostanou až příliš mnoho moci.

Ve skutečnosti nikdo neočekává, že rozepře skončí po referendu. Naopak s důsledky se nejen ve Španělsku, ale i v celé Evropě budou muset ještě poprat. Samotný Madrid pamatuje na nechvalnou ETU, která operovala v Baskicku, v autonomním společenství na severu Španělska. Zde sice před lety došlo k odzbrojení teroristické skupiny, která zavinila stovky úmrtí a tisíce zraněných, a ke zklidnění celé situace. Jenže Baskové nezapomněli a mladí se nyní ve světle Katalánska můžou cítit silně opomenutí a znevýhodnění.

Problémy však zdaleka překračují hranice Španělska. ETA měla údajně i vazby na IRU, která touží po nezávislém Irsku. Na severu Itálie existuje i hnutí The Lega Nord a v menší míře se hovoří i o nespokojenosti konzervativních Bavořanů. Ti sice odtržení od Německa nechtějí, ale jejich odpor může vážně narušit politickou unii CSU a CDU pod záštitou kancléřky Angely Merkelové.

Mnoho skupin skupin na rozdíl od Katalánska nevedou vážné řeči o rozdělení, všechny ale pojí je stejná nechuť a nedůvěra vůči centrální vládě. Předvolební průzkumy přitom naznačovaly, že většina obyvatel Katalánska si nepřeje odtržení od Španělska, ale velmi špatně snášeli diktát z Madridu. Stojí za tím i fakt, že španělská vláda se zdá Kataláncům příliš vzdálená, mluví jiným jazykem, dokonce i kultura je odlišná. Pracujícím se zase nelíbí nespravedlivé zdanění, kdy z regionu odchází mnohem víc peněz, než co na oplátku získají.

Pokusy centrální vlády narušit hlasování třeba i násilím přitom nahrávají především separatistům. Těm vyhovuje, když se ve společnosti prohlubuje nenávist vůči vládě, ale i třeba islámofóbie a další populistické nálady. Co lidem vadí nejvíc, je právě udržování statusu quo. Premiér Mariano Rajoy tak udělal zásadní chybu, když zůstával neoblomný. Ztratil nejen podporu voličů, ale zády se k němu obracejí už i ostatní evropští lídři.