EU čeká zánik? Chybou byl schengenský prostor i vstup zemí z východního bloku, tvrdí studie

"Dneska se sen o evropské jednotě vytrácí a budoucnost kontinentu je nejistá," tvrdí Drozdiak, který tím odporuje prezidentovi Evropské komise, Jean-Claude Junckerovi. Evropský politik tvrdí, že EU nabrala druhý dech a nyní si užívá spolehlivého větru, který evropskou společnou loď žene opět kupředu. Podle Drozdiaka má však Evropa starého démona, a tím je nacionalismus.

Novinář připomíná, že Evropská unie má jeden dlouhodobý, hluboko zakořeněný problém, který ani po tolika letech nedokázala vyřešit. Tím je zlozvyk dosáhnout ambiciózních cílů za pomoci nepříliš důkladně připravených návrhů, které se na poslední chvíli zformulovaly díky kompromisu. Dále zde chybí jakýkoliv záchranný scénář pro případ, že by se věci nevydařily tak, jak poslanci plánují.

Vidět to bylo v případě zavedení společné měny euro, aniž by měla Evropa fiskální unii nebo věřitele poslední instance. Chybou bylo i otevření vnitřních hranic bez spolupráce na obraně těch vnějších, nebo přijetí členů ze zemí bývalého Sovětského bloku, přičemž se nepočítalo s tím, že by Rusko mohlo být proti. Historie fungování EU je podle Drozdiaka plná optimistické naivity a nepřipravenosti pro plán B.

Drozdiak tvrdí, že nyní stoji Evropská unie na rozcestí, kdy jedna chyba může vést k rozpadu společenství, čímž by na starém kontinentu zavládl chaos a konflikt. Ta optimističtější verze by ovšem znamenala, že EU přežije a bude stabilnější, než kdy dřív. Novinář upozorňuje, že ať už se Evropa vydá jakýmkoliv směrem, jedno je jasné - klíčovým hráčem zde bude Německo.

Jenže Angela Merkelová se vedoucí role nechce zhostit, i když ji nyní de facto už zastává. Pro německou ekonomiku by to byla velká zátěž, kancléřčin úřad by navíc musel nést zodpovědnost za celou Evropu, na což není připravená. Nepomáhá ji ani to, že v Evropě nemůže naleznout spolehlivého silné partnera. Velká Británie se už vyslovila pro odchod a Francie i přes snahy Emannuela Macrona se stále utápí ve vlastních problémech.

Francouzská slabost se nakonec stala problémmem celé Evropy a hlavně Německa. Podle Drozdiaka zde dobře platí anekdota, při které bývalý prezident Nicolas Sarkozy přišel za německou kancléřkou a řekl jí: "Angelo, my jsme byli stvořeni k tomu spolu vycházet. Společně jsme hlava a nohy Unie." Na to mu však Merkelová odpověděla: "Ne, Nicolasi. Vy jste hlava a nohy. Já jsem banka."

Tento starý vtip popisuje dobře i současnou situaci, kdy Emannuel Macron má grandiózní plány na reformu spolku, avšak se podotýká s nedostatkem financí. Nezbývá tak nic jiného, než se obrátit na Německo, pokud chce francouzský prezident uspět.

Drozdiak pak dále připomíná, že nacionalismus je další problém, který Evropa nedokáže odstranit. Nejenže země bývalého Východního bloku mají o Unii jiné představy než západní členové, ohniska konfliktu se vytváří i v anglo-saském světě, což nezahrnuje pouze Velkou Británii, ale částečně je tady vidět i ustávající podpora Spojených států.

Vzestup pravicových stran v poslední době jsou jedinečnou ukázkou toho, že ani Německo není imunní vůči nacionalistickým vlnám. A s tím se samozřejmě dostává i do popředí otázka, jaká je vlastně evropská identita a zda do ní patří islám či ne. Muslimové však nejsou jediným špatným prvkem, předvolební kampaně v Německu či Rakousku zdůrazňovaly, že zde existuje "německá" a "rakouská" identita, kterou je potřeba chránit, není zde žádná "evropská".

I největší hráči v Unii tak sami propadají tomu, že "jednotná" Evropa znamená "rozdílná". Na starém kontinentě je směs nejrůznějších kultur z odlišnými tradicemi, velkou chybou by tak bylo zničit tuto diverzi. Jenže EU zatím nemá plán na to, jak by mohlo fungovat i bez jednoty. Čeká teda společenství zánik, nebo se podaří krizi společně ustát?