Rodí se nová německá vláda. Budou změny v uprchlické a rodinné politice

Závěry rozhovorů schválili vyjednávači trojice stran jednomyslně. Nyní se jimi budou zabývat i další straníci. S napětím se čeká především na sjezd sociálních demokratů, který má 21. ledna rozhodnout o tom, jestli SPD zahájí koaliční rozhovory.

V preambuli dnešní dohody stojí, že Německo čelí řadě výzev, které chce trojice stran rozhodně řešit. Ve výčtu jejich priorit je na prvním místě evropská politika a dále posílení sociální soudržnosti, oživení demokracie, posílení rodin a možnosti vzdělání nebo obnovení země, investice do budoucnosti a inovací.

Jednou z politicky nejsložitějších otázek byla oblast migrační a azylové politiky. Nakonec se politici stran dosavadní velké koalice dohodli na tom, že bude i nadále omezeno slučování rodin běženců, kteří nemají status uprchlíka. Měsíčně by jejich příbuzných do budoucna nemělo přicházet více než 1000. Zároveň má odpadnout přijímání tisícovky migrantů z Řecka a Itálie měsíčně.

Celkový počet běženců by ročně neměl překročit 180.000 až 220.000 a všechny žádosti o azyl by se měly prověřovat ve zvláštních centrech. Alžírsko, Tunisko a Maroko mají být prohlášeny za bezpečné země původu. Sociální demokraté původně chtěli slučování rodin běženců s takzvanou doplňkovou ochranou, které je od března 2016 pozastavené, znovu povolit bez omezení, CDU a zejména CSU byly ale proti. Nakonec vyjednávači našli kompromis, o kterém by mělo být možné přesvědčit i další straníky.

V evropské politice počítá vznikající vláda s většími příspěvky do rozpočtu EU, investičním rozpočtem eurozóny a evropským měnovým fondem. Chce se také více angažovat pro společné minimální sociální standardy a pro evropskou mládež.

Pokud jde o vnitřní bezpečnost, počítají strany s navýšením počtu policistů na celostátní i zemské úrovni o 15.000. Chtějí také najít způsoby, jak pomoci často přetíženým soudům a justici, v níž má vzniknout nejméně 2000 nových míst.

Shodu se podařilo najít i v daňové oblasti, která byla jedním z nejvíce problematických témat. Daně se zvyšovat nebudou, naopak se začne s odbouráváním takzvané solidární přirážky k dani z příjmu, z níž se financuje i rozvoj zemí bývalého východního Německa. Státní rozpočet by měl i v dalších letech zůstat bez deficitů.

Finančně si polepší rodiny, kterým mají stoupnout přídavky na děti. Zadarmo mají být do budoucna školky. Výdaje na rodiny, děti a do sociální oblasti chtějí strany oproti dosavadním plánům pro období 2018 až 2021 navýšit o 12 miliard eur, výdaje na školství, výzkum a digitalizaci o 5,95 miliardy eur. Zvýšit se mají i investice státu do bydlení (o čtyři miliardy eur) nebo do obrany a rozvoje (o dvě miliardy eur).

Zaměstnancům větších firem by se měl výrazně ulehčit návrat z práce na částečný úvazek k práci na plný úvazek. Pro spotřebitele má být zase snazší díky obdobě hromadných žalob domáhat se spravedlnosti na velkých firmách v případě, že je poškodí. Výše důchodů v poměru k průměrnému platu má zůstat stabilní.

"Jsem přesvědčen, že jsme dosáhli výborných výsledků," řekl předseda SPD Martin Schulz. Sondovací rozhovory, které v Německu tradičně předcházejí vlastnímu koaličnímu vyjednávání, charakterizoval jako dlouhé, napínavé a turbulentní. "Dali jsme dobrou odpověď na září minulého roku," poznamenal Seehofer k parlamentním volbám, v nichž všechny tři strany výrazně oslabily.

Kancléřka chce podle informací agentury Reuters koaliční jednání uzavřít do poloviny února. Cílem prý je dát SPD dostatek času na korespondenční hlasování mezi jejími členy o koaliční dohodě. Konzervativní unie chce, aby nová vláda vznikla nejpozději do konce března.

Vlády velké koalice:

Kabinet Kurta Georga Kiesingera (1966-1969)

V říjnu 1966 se pouhý rok po volbách rozpadla vládní koalice tvořená CDU/CSU a Svobodnou demokratickou stranou (FDP). Kabinet kancléře Ludwiga Erharda (CDU) opustili liberálové kvůli sporu o vyrovnaný rozpočet. Křesťanští demokraté následně vyjednali koalici s opozičními sociálními demokraty a 1. listopadu 1966 zvolili novým kancléřem Kurta Georga Kiesingera z CDU. Sociálním demokratům v kabinetu připadl mimo jiné post vicekancléře a ministra zahraničí, který obsadil Willy Brandt.

Zejména díky ministrům hospodářství Karlu Schillerovi (SPD) a financí Franzi Josefu Straussovi (CSU) dokázala velká koalice vyvést SRN z první vážné poválečné hospodářské recese. Odsouhlasila také kontroverzní nouzové zákonodárství, ovšem nedokázala se vypořádat s dalšími velkými tématy své doby - například s uznáním polské západní hranice či se vztahem k NDR. Navíc přispěla ke vzniku protestního hnutí Mimoparlamentní opozice, jehož část se uchýlila k extrémně levicovým a protidemokratickým postojům.

Vláda velké koalice vydržela do voleb v září 1969, po nichž ji poprvé v poválečných dějinách SRN nahradila koalice sociálních demokratů a FDP.

První kabinet Angely Merkelové (2005-2009)

Volby do Spolkového sněmu v září 2005 skončily patem, neboť CDU/CSU a SPD získaly téměř shodné procento hlasů. Předsedkyně vítězné CDU Angela Merkelová sondovala možnost vytvoření koalice spolu s FDP a Zelenými, nakonec ale zvítězila varianta velké koalice. Koaliční smlouvu uzavřeli zástupci CDU, CSU a SPD v polovině listopadu 2005. Na jejím základě byla funkce spolkového kancléře poprvé obsazena ženou - Angelou Merkelovou.

Kabinet čtyřletým funkčním obdobím proplul bez větších nehod a podařilo se mu prosadit mimo jiné nepopulární zvýšení daně z přidané hodnoty či posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu. Ve druhé polovině funkčního období vláda musela bojovat s nastupující světovou finanční krizí, jejíž důsledky se jí podařilo zmírnit například zavedením šrotovného (prémie za sešrotování starého vozu při nákupu nového) či dvojicí stimulačních balíčků.

Zejména sociální demokraté na vládní angažmá po boku svých tradičních ideologických soupeřů doplatili. Ve volbách v září 2009 utrpěla SPD největší volební debakl v poválečných dějinách. Rovněž CDU/CSU dosáhla nejhoršího volebního výsledku od roku 1949, podařilo se jí ale sestavit vládu s liberální FDP.

Třetí kabinet Angely Merkelové (2013-2018)

V září 2013 CDU/CSU pod vedením Angely Merkelové vyhrála potřetí v řadě volby a v prosinci se moci ujala opět vláda velké koalice CDU/CSU a SPD. Popularitu Merkelové výrazně snížila v roce 2015 migrační krize, později však získala část důvěry zpět a vládu Merkelové mají Němci kromě migrační krize spojenou s érou hospodářské stability a prosperity.

Třetí vláda velké koalice dále prosadila například mýtné pro osobní auta či manželství osob stejného pohlaví a Merkelová navíc dnes představuje nejdůležitější osobu v EU a její role ještě posílila po britském hlasování o odchodu z unie.

Možný čtvrtý kabinet Angely Merkelové (2018-?)

Loňské zářijové volby opět (počtvrté) vyhrála konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové, utrpěla ale ztráty, stejně jako její dosavadní koaliční partner SPD na druhé příčce, pro kterou to byl nejhorší výsledek v poválečných dějinách. V novém Spolkovém sněmu je třetí nejsilnější stranou protiimigrační a protiislámská Alternativa pro Německo (AfD). CDU/CSU nejprve zahájila jednání o vládě s FDP a Zelenými, rozhovory ale zkrachovaly.

Počátkem ledna zahájily CDU, CSU a SPD sondovací rozhovory a dnes šéfové těchto stran, Angela Merkelová, Horst Seehofer a Martin Schulz, potvrdili dohodu vzešlou ze sondovacích rozhovorů a oznámili, že doporučí zahájení koaličních rozhovorů.