Komentář: Macronovi se rozpadá Francie pod rukama. Proč se lidé bojí čísla 50?

Poněkud překvapivě francouzské odbory sdružují pouhých 7,7 % všech zaměstnanců a jsou tak po Estonsku (6,4%) početně nejslabší v Evropě. Pro srovnání podle posledních dat z roku 2013 je v České republice mezi zaměstnanci 13, 4% odborářů a například ve Velké Británii je to 25% zaměstnanců. Absolutním evropským rekordmanem je pak Finsko, kde je v odborech organizováno 68,7% zaměstnanců. To, co propůjčuje ve Francii odborům jejich abnormální sílu, je francouzské pracovní právo. To jim dává až neskutečný vliv na vedení firem.

Pokud je ve firmě odborář stává se automaticky zástupcem všech zaměstnanců. Ve středních a větších firmách nad 50 zaměstnanců musí fungovat pracovní a zdravotní rady, které musí být separátně informovány o manažerských rozhodnutích vedení firmy a mohou je ovlivňovat či je dokonce zamítnout. Manažeři s odborářskými radami musí projednávat i záležitosti typu přestavění kancelářského nábytku a předkládat jim plán boje proti stresu. Pokud chce firma propustit více než deset zaměstnanců, musí ve spolupráci s nimi vypracovat sociální plán.    

Číslem, kterého se většina podnikatelů ve Francii obává, je číslo 50. Pokud mají právě tolik zaměstnanců, musí ve firmě, vedle zaměstnaneckého delegáta, kteří dohlíží na práva zaměstnanců a je volen pokud má firma více než 11 zaměstnanců, vzniknout obě odborářské rady. Těm na vlastní náklady musí firma poskytnou prostory a školení. Proto většina středních firem zaměstnává právě pouze 49 a méně zaměstnanců. Dle analýz London School of Economics tento zákon stojí francouzskou ekonomiku minimálně 3% HDP a 2-3 % nezaměstnanosti.

Současné stávky se podle největší železniční odborářské centrály SNCFE zúčastnilo v úterý 77% strojvedoucích, ale celkově jen 33,9 % zaměstnanců železnice. Ve středu počet stávkujících klesl na 29%. Na čas pak vyjelo v úterý pouhopouhých 12 % spojů. To, že i samotní zaměstnanci železnice nejsou jednotní, ukazuje, že železniční doprava do Velké Británie, zemí Beneluxu a Německa nebyla prakticky postižena.

Naopak úplně zastavena byla doprava se Švýcarskem, Itálii a Španělskem. V drtivé míře byly postiženy regionální dráhy, kde byla doprava prakticky paralyzována. Vedle drah proběhla i stávka za 6% zvýšení platů v aerolinkách Air France, kde muselo být v úterý zrušena polovina plánovaných letů. Důvodem však byla především technická chyba, která zasáhla navigační systém po celé Evropě.    

Avšak i ve Francii se pomalu karta obrací a odbory ztrácí sympatie, které k nim obyvatelé měli. Stávku dle výzkumů veřejného mínění podporuje 44% obyvatel, což je oproti minulosti velmi vlažná podpora. Naproti tomu stávkové hnutí zcela odmítá 22% občanů. Jak podotýká zpravodaj BBC z Paříže Hugh Schofield má Macron  dobré důvody vidět situaci optimisticky: Macron byl jasně zvolen s programem reforem, a voliči mu k nim dali mandát.

Na rozdíl od podobných stávek v roce 1995 nemají železniční odbory ani zdaleka takové sympatie veřejnosti. Služby drah se od té doby značně zhoršily a mnozí Francouzi vidí, že jejich reforma je nezbytná. I přesto, že jsou SNCF monopolním státním dopravcem, jejich dluhy dosahují astronomických 40 miliard Eur. Hlavním důvodem možného Macronova úspěchu je však změna společenské situace. Francouzi jsou jednoduše unaveni z věčných stávek a z problémů, které jim především dopravní odboráři způsobují.

Banálně to vyjádřil mluvčí Macronovy strany En Marche! Gabriel Attal „Musíme vymýtit stávkovou kulturu z této země“. A většina obyvatel s ním zřejmě začíná souhlasit. Oproti dřívějšku se k několikatisícové úterní demonstraci železničářů nepřidaly jiné odborové organizace a neorganizovaní zaměstnanci, ale pouze stovka mladých anarchistů. Ti situaci využili k zapalování aut a rabování, což opět odborům a současným stávkám na oblibě nepřidalo.