Jak moc změnil Macron EU? Ve Francii je jasný vůdce, v Evropě ale narazil na silný odpor

Je snazší stát francouzským prezidentem v 39, než se pokusit reformovat Evropskou unii. Asi takové ponaučení si z prvního roku vládnutí odnáší Emmanuel Macron. Jeho nápady na reformu Evropského parlamentu, změnu volby předsedy Evropské komise a vznik Evropského měnového fondu a větší integrace eurozóny narazily v Bruselu a především v Berlíně na tvrdý odpor. Je evidentní, že na tak zkostnatělou instituci jako EU jeho mládí, entuziasmus a charisma moc nepůsobí, poznamenává ironicky Politico.

Největším problémem je vznik Evropského měnového fondu. Jeho vznik podporuje i EU. V případě předlužení nějaké země by měl zajistit její podporu. Přispívat by do něj měly všechny státy. Proti je však Berlín, kterému je jasné že vzhledem k situaci v EU by se hlavním sponzorem hroutících se ekonomik stal právě on. Není divu že, úterní debaty o tomto bodu mezi kancléřkou Angelou Merkelovou a Macronem při jeho návštěvě v Berlíně se nevedly v právě nejvřelejším duchu.

Macronovi nápady na reformu Evropského parlamentu byly naprosto rozdrceny. Podle jeho návrhu měly vzniknout nadnárodní kandidátky politických stran, ve kterých měla být národních kandidátů jen část. To však státy EU svorně odmítli. Kámen ze srdce možná spadl i samotnému Macronovi. Strany, se kterými na své kandidátce chtěla spolupracovat jeho strana La République en Marche, ve volbách v jednotlivých státech fatálně propadly, a Macronovi hrozila evropská blamáž. V důsledku odmítnutí reformy spadl pod stůl i návrh na změnu volby předsedy Evropské komise. Kandidáta měla totiž vybírat automaticky nadnárodní strana, která by zvítězila ve volbách do Evropského parlamentu.

Co se tedy podařilo Macronovi za rok prosadit? I když nejmenovaný Macronův poradce prohlásil, že to je skvělá bilance, podle Politica toho moc není. Především to je úprava směrnice EU, o vysílání zaměstnanců z jiných států EU. Ti mají mít nyní stejné pracovní podmínky jako v zemi, kde pracují. V ČR se to dotklo především řidičů dálkové dopravy. Vedle to ho má být z Macronova návrhu do roku 2024 síť dvaceti evropských univerzit. A tím Macronův výčet evropských úspěchů končí. Bilance je o to tristnější, že bylo Německo půl roku bez vlády a Francie tedy mohla být aktivnější a získat na evropském poli více úspěchů.

Macron se však dle jeho poradce ve své snaze o změnu a větší integraci EU nevzdává z několika důvodů. V první řadě je to nebezpečí nacionalismu a euroskepticismu, které stále nebylo pro Macrona stále dostatečně odvráceno. Druhým důvodem je skutečnost, že Macron si myslí, že globální hrozby, které plynou z Ruska a obchodních válek vyvolaných Trumpen , by měly přinutit Evropu jednat společně a bránit svůj model demokracie a ekonomiky. A v neposlední řadě Macron slíbil ve své prezidentské kampani, že z EU udělá nejen ochranářskou organizaci ale také silnější a prosperující prostor. „Ať už jsou nástrahy a překážky jakékoliv, nemáme jinou možnost, než dál reformy tlačit," uzavírá pro Politico nejmenovaný poradce pána Elysejského paláce.