Německo otevřelo muzeum vystěhovalectví

"Bremerhaven byl emigranty nejčastěji používaný kontinentální přístav. Mezi lety 1830 a 1974 odtud odešlo 7,2 milionu vystěhovalců," říká Teresa Grunwaldová z muzea, které leží přímo v přístavu města na severozápadě Německa. "Samozřejmě to nebyli jen Němci, ale lidé z celé Evropy, zejména z té východní," podotýká.

Jednou z nich byla i tehdy šestatřicetiletá Alžběta Kaucká, která 9. prosince 1927 za "studeného, ale suchého počasí" na palubě lodi Columbus už podruhé zamířila do New Yorku. Do amerického velkoměsta, kam v 19. století směřovalo 70 procent všech emigrantů z Bremerhavenu, doplula v doprovodu svého syna Edwarda a v nejednoduchých podmínkách třetí třídy o deset dní později.

Imigrační úředníci na newyorském ostrově Ellis Island, kteří v té době do země vpouštěli kolem 98 procent příchozích, v nesezdané ženě z Čech ale viděli možné riziko pro veřejný pořádek, a proto ji na několik dní zadrželi. Zachránila ji zřejmě až známost s otcem jejího syna Edwardem Klipcem, který už v USA žil. Díky ní se nakonec do země dostala.

Příběh Alžběty Kaucké je jedním z 18, v jehož stopách mohou návštěvníci muzea jít. Expozice se jim přitom snaží co nejnázorněji přiblížit, jak tehdejší cesty emigrantů do Spojených států, Argentiny, Brazílie nebo třeba Austrálie vypadaly. "Jde nám především o to, zprostředkovat lidem emoce; ukázat nejen fakta, ale i pocity," zdůrazňuje Grunwaldová.

Hned v jedné z prvních místností návštěvníci, kterých je ročně kolem 160.000, spatří obrovskou napodobeninu lodního trupu, pod nímž se v přístavu shromáždily desítky lidí všech věkových skupin, kteří se chystají na zaoceánskou plavbu. Poté, co návštěvníci vystoupají po můstku na palubu, mohou si vyzkoušet, jak se asi emigranti v malých kajutách třetí třídy, v nichž se tísnilo mnoho lidí, při několikadenní nebo dokonce několikatýdenní plavbě cítili. Zážitek posiluje to, že se paluba pod návštěvníky skutečně houpe.

Po příjezdu do New Yorku, kde cestující vítá optimistická hudba a pohled na mrakodrapy velkoměsta, si zase návštěvníci mohou cvičně projít imigračním centrem na ostrově Ellis Island, kde jim imigrační úředníci položí sérii otázek. Zajímá je mimo jiné to, jestli nově příchozí umí číst a psát, odkud pochází, kolik si vezou peněz, jestli byli někdy v blázinci nebo třeba jestli nejsou anarchisté.

Přes imigrační kontrolu, v níž si mohou poslechnout i příběhy skutečných vystěhovalců, se návštěvníci dostanou do velké místnosti napodobující impozantní budovu newyorského hlavního nádraží, odkud přistěhovalci směřovali do celých Spojených států. Alžběta Kaucká odtud před více než 90. lety vyrazila do Clevelandu v Ohiu.

Muzeum, které se v roce 2007 stalo evropským muzeem roku, dává návštěvníkům také možnost vyhledávat v databázích konkrétní osoby - a třeba i své příbuzné - kteří od 19. století z Bremerhavenu odešli do světa. Od roku 2012 muzeum nabízí také část, která se věnuje přistěhovalectví do Německa. I v této části je možné sledovat osudy konkrétních lidí, kteří do Německa v posledních desítkách let přišli. Nově mezi ně patří i syrská rodina, která před válkou ve své zemi utekla teprve před dvěma lety.