Konec NATO se blíží? Krize může alianci potopit

NATO vzniklo před šedesáti devíti léty jako odpověď na nebezpečí ze strany Sovětského svazu. Bylo to nebezpečí více než reálné. Rok před vznikem aliance provedli komunisté puč v Československu a Sověti stále blokovali Berlín. Bylo tu jasné nebezpečí a jasný nepřítel, proti kterému se západní státy spojili. Prim tehdy stejně jako dnes hrály Spojené státy jako vojenská supervelmoc.   

Dnes je situace na rozdíl od roku 1949 diametrálně odlišná. Sovětský svaz se rozpadl a s ním se rozpadla i spojující idea aliance. I přesto, že se za posledních 30 let NATO několikrát rozšiřovalo, mělo tucty různých reformních a integračních plánů, fakticky se vůbec nezměnilo a zůstalo zamrzlé ve Studené válce.

 Evropa ukolébaná pocitem bezpečí omezila svoje výdaje na obranu a na nějakou reformu nemyslela. Američané z vlastní arogance přebírali na sebe čím dál tím více závazků. Již v 90. letech mnozí odborníci tvrdili, že nastane krize.

V novém tisíciletí se NATO proměnilo v servisní agenturu armády a diplomacie Spojených států. Při všech jejich vojenských operacích od druhé války v Iráku až po poslední bombardování Sýrie se v NATO našlo vždy dost ochotných poskytnout alespoň drobné vojenské síly. To pak dovolilo USA tvrdit, že operace byla mezinárodní. Evropa za to dostávala Americkou ochranu a Amerika byla ráda, že má ve svých vojenských chybách partnery.

Vše se začalo zadrhávat v letech 2014-2015. Na Východní Evropu těžce dolehly obavy z vývoje na Ukrajině a údajného vojenského ohrožení ze strany Ruska. Naopak jižní křídlo aliance se děsilo vývoje v Sýrii a zvýšeného počtu uprchlíků mířících do Evropy. Obě křídla žádala posílení přítomnosti NATA v oblasti.

Vedle toho se opět začalo zvyšovat napětí mezi odvěkými konkurenty Řeckem a Tureckem. Obě země v poslední době opět balancují na pokraji války. Navíc Turecko dává v poslední době od NATA ostentativně ruce pryč a raději spolupracuje s „nepřáteli“, tedy Ruskem a Iránem.  

K rozkolu přispělo i Polsko, které naprosto mimo NATO a EU navrhlo USA vybudovat na svém území základnu NATO, kterou by samo financovalo. I pro USA byla však tato myšlenka natolik kontraverzní, že tento návrh prakticky okamžitě zavrhli.  

Během těchto krizí se ukázalo, že evropské armády, až na výjimky jako jsou Britové nebo Poláci, jsou na tom hůře, než se zdálo. V nejhorším stavu je asi německá armáda. Z více než 130 Eurofighterů Luftwaffe jsou bojeschopné jen čtyři, většina německých tanků je nepojízdná a všechny německé ponorky až do konce letošního budou kvůli technickým poruchám mimo službu. A ostatní evropské armády na tom nejsou lépe.

Daleko horší zprávy však pro Evropu přišly z druhé strany Atlantiku. Již Barack Obama začal z Evropy stahovat americké ozbrojené síly, které nově dislokoval v Asii, která má podle amerických plánovačů ve vojenské politice USA hrát hlavní roli.  O některých členech NATO Obama pak mluvil jako o „černých pasažérech“.

 Co diplomat Obama zabalil do rétorických kudrlinek, businessman Donald Trump říká natvrdo. „Já NATO řeknu: Musíte začít platit své účty. My Američané jsme za trouby, kteří platí všechno,“ prohlásil v Montaně při setkání se svými voliči Trump minulý víkend. Již minulý měsíc rozeslal některým evropským vládám dopis, ve kterém je varuje před neplněním závazků vůči NATO, z čehož pro ně a Evropu mohou být nepříjemné důsledky.

Faktem zůstává, že závazek vůči NATO tedy vydávat 2% HDP na obranu plní jen osm zemí NATO. Vedle USA je to Británie, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko a Řecko. Navíc Pobaltské země, které například nemají ani vlastní stíhací letectvo, skutečně velkou oporou a relevantní silou nejsou.

Na druhou stranu je třeba podtrhnout, že Trumpovi rozhodně nejde bazírováním na tomto požadavku o dobro Evropy a stabilitu aliance. Trump Evropu a především její leadery, jako je Angela Merkelová právě nemiluje, a nebojí se jim to dát najevo.

I kdyby si Evropa všechny závazky plnila, nepochybně byl jeho vztah k ní více než chladný. Trump je především obchodník. Pokud donutí Evropu k větším vojenským výdajům, lze předpokládat, že část z těchto peněz poteče i do USA. Spojené státy jsou totiž často jediné schopny dodat techniku kompatibilní se systémy NATO.

Summit NATO v Bruselu bude také ve stínu daleko sledovanější události – summitu Trump-Putin v Helsinkách. Evropská část NATO se tak ocitá pod velmi nepříjemným tlakem. Pokud se s Trumpem nedohodnou na nějakém kompromisu, může se Trump dohodnout na něčem s Vladimírem Putinem a je nepochybné, že taková dohoda by mohla být na vrub Evropy.

Již dnes se spekuluje nad tím, co by Trumpa uspokojilo. Podle mnohých názorů by to mohl být slib skokového nárůstu vojenských rozpočtů a nové vojenské zakázky pro americké firmy. Na stole je dokonce návrh, že na státy, které neplní závazky NATO, by se nemusel vztahovat článek 5. Pokud by tyto státy byly napadeny, ostatní státy by jim nemusely poskytnout pomoc.

Uspokojí to však amerického prezidenta? Již dnes se dá tvrdit, že ne. „Pořád čekáme, až dvacet členských zemí NATO splní své závazky a bude dávat na obranu nejméně dvě procenta HDP. A dvě procenta jsou skutečně velmi málo. Ve skutečnosti by to měla být čtyři procenta,“ prohlásil v květnu po setkání generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem Trump.

Pro Trumpa není Evropa partner ba ani spojenec, ale konkurent, proti kterému jde všemi prostředky. Evropští leadeři pro něj nejsou partneři, ale pouzí otrapové bez potencionálu a reálné moci. Daleko více respektuje Putina nebo Čínu.

Do budoucna jsou vztahy spojenců v rámci NATO velmi narušené. I když na obou stranách dojde na nejvyšších politických místech k výměně a dojde k oteplení vztahů v rámci aliance, Evropané nikdy nezapomenou na políčky, kterých se jim za Trumpovy vlády dostalo.

Budoucnost NATO a celého euroatlantického partnerství už rozhodně není tak nerozborná jako kdysi. Samotná aliance již do budoucna nebude tak stabilní jak by si mnozí představovali a z obou stran Atlantiku bude častěji znít ne na požadavky partnerů z druhého břehu.

Překvapivě je to pro Evropu příležitost jak se dostat z americké mocenské nadvlády. To, zda to Evropa využije a jak je však již otázkou. Se současnými leadery a nereformovanou zkostnatělou strukturou jak NATA, tak EU, lze o tom pochybovat.