Španělská vláda s nožem na krku. Podaří se jí prosazovat zelenou politiku a zároveň si neznepřátelit odbory?

Problémy, jimž bude například v omezování těžby uhlí, čelit nová španělská vláda spočívají v tom, že se nemůže opřít o dostatečnou podporu v Kongresu poslanců. Menšinové vlády jsou obecně víc odkázány na kompromisy a programové průniky s opozicí a nemohou vždy realizovat svůj volební program. Ačkoliv si tedy socialisté vytýčily cíl prosazovat zelenou politiku, zřejmě jej nedokáží prosadit.

Uhlí je však z hlediska španělského průmyslu a ekonomiky marginálním odvětvím. Počet lidí zaměstnaných v jeho těžbě klesl z 13 tisíc v roce 1994 na pouhé 2 tisíce. Rozmach zažívá pouze v některých společenstvích Asturii, Aragonu a Kastilii a Leónu, ale s negativními dopady na životní prostředí, na což už poukazuje španělská ministryně životního prostředí Teresa Riberová. Na tématu omezování těžby uhlí chce vyhrávat sérií voleb, která Španěle čeká v nadcházejících letech. Je však ale pravděpodobné, že tvrdě narazí.

"Strana, která chce takhle radikálně měnit energetickou politiku v našem regionu, si sama nad sebou podepisuje rozsudek smrti. Voliči to prostě nechtějí.," řekl José Luis Alperi, ředitel SOMA, sdružení asturských odborových svazů. V Asturii žije pevné voličské jádro socialistické strany, a tudíž by případná volební ztráta mohla výrazně zamávat s rozložením politických sil ve španělském parlamentu.

Problematické prosazování zelené politiky spočívající v omezení těžby uhlí a jeho následném využití v tepelných elektrárnách však není jenom otázkou plnění politického programu, nýbrž i závazků z EU. Do konce tohoto roku by mělo být uzavřeno minimálně 26 neefektivních uhelných dolů. V případě, že tak nebude učiněno, budou muset Španělé vrátit 2,1 miliard euro, které dostali v rámci průmyslových dotací. Zároveň musí do roku 2020 španělský energetický průmysl, který vyrábí elektřinu spalováním uhlí, biomasy a rašeliny splnit podmínky nové emisní směrnice EU.

Dále bude muset Španělsko představit svůj národní energetický a klimatický program, a to do konce tohoto roku. Jedná se o podmínky dosažení cílů společné evropské klimatické a energetické politiky, jichž má být dosaženo nejpozději do roku 2030. Všechna tato těžká rozhodnutí momentálně leží v rukou socialistů a sesazený španělský premiér Mariano Rajoy pouze z povzdálí sleduje, jak se s nimi vypořádají.

Španělský energetický průmysl projevil ochotu omezit, případně úplně uzavřít výrobu tepelné elektřiny. Předchozí konzervativní vláda Mariana Rajoye však tyto tendence nepodpořila a prosadila zákon, který dává ministerstvům pravomoc tento proces zastavit. Nová socialistická vláda se teď snaží přesvědčit odbory, že se ukončení těžby uhlí a uzavření tepelných elektráren nijak nedotkne práv zaměstnanců, a že prosazování zelené politiky neprohloubí už tak dost vysokou míru nezaměstnanosti, která Španělsko trápí.