Bionacismus na vzestupu? Zelenou politiku zneužívali už nacisté

Skupina zmiňovaných farmářů, kteří se na první pohled tvářili jako mírumilovní lidé usilující pouze o ochranu přírody a odmítání moderních technologií, žijící uprostřed tmavých lesů však měla i svou černější stránku. Kromě zahradnictví se totiž hlásili ke krajně pravicové ideologii "krve a půdy". Přestože se jedná pouze o smyšlenou historii, tak je nutno připomenout, že se přeci jenom vycházelo z pravdivých skutečností. Takzvané ideologie bionacismu není totiž fiktivní. Případy stoupenců zelené ideologie kombinované s pravicovým extremismem nejsou totiž žádnou raritou.

Vegetariánství, veganství a jiné formy alternativního přístupu k výživě a organické farmy jsou tradičně spojovány s lidmi hlásícími se k levicové politické orientaci, případně se identifikujících jako progresivisté. Důvody, proč například odmítají jíst maso, nejsou totiž jenom zdravotní, nýbrž i morální a společenské. Ostatně ochrana práv zvířat a životního prostředí jsou přímo jádrem zelené politiky. Někteří z nás by se tedy mohli ptát, jak by mohl například někdo, kdo brojí proti kožešinovým farmám, podporovat ideologii nadřazené rasy, když mají podle něj mít zvířata téměř stejná práva jako lidé.

V posledních letech se však běžně stává, že témata etického zacházení se zvířaty, jakož i alternativních přístupů k výživě, přebírají jednotlivci a organizace, které jsou buď asociovány, případně se k ní i otevřeně hlásí, s krajní pravicí. Nejedná se však o nic nového! V Německu se biopotraviny a jiné atypické přístupy ke stravování sice staly myšlenkou stoupenců levice v 19. století, ale ve 20. století se na ní úspěšně adaptovali nacisté. Environmentální témata jsou tedy velice mobilní a dokáží jich bez problémů využívat veškeré politické partaje. Přežijí zkrátka jakýkoliv režim. Vzhledem k aktuálním politickým náladám v Německu, kdy se o slovo opět hlásí krajní pravice, získávají na environmentální témata monopol strany typu AfD. Jasný důkaz, že jich dokáží využít jak nacisté, tak i komunisté.

K veganství, tedy absenci jakýchkoliv živočišných produktů v jídelníčku se nehlásí pouze levicoví aktivisté, kterým se nelíbí nelidské zacházení s domácími zvířaty, nýbrž i stoupenci teorie dokonalé rasy. Ti na YouTube a sociálních sítích běžně publikují rady pro zušlechťování árijské rasy, čemuž může být nápomocná i veganská a vegetariánská dieta. Studie zveřejněná Heinrich Böll Foundation, úzce spolupracující se Zelenou stranou, upozornila na fenomén pravicových skupin hlásících se k politice ochrany životního prostředí, zejména ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko.

Böll ve své zprávě varuje, že vykrádání na první pohled ušlechtilých témat ochrany přírody je nepřímo financované a organizované krajně pravicovými hnutími. Za ještě víc alarmující považuje, že neonacistická Národně demokratická strana Německa má ve své historii odmítání genetického inženýrství, tepelných elektráren a těžby uhlí, tedy hledání ekologicky šetrnějších alternativ výroby energií. Krajní pravice by se tedy skutečně stala mohla stát přitažlivou pro voliče hlásící se k zelené ideologii, ale zároveň k bílému nacionalismu. Pravicový environmentalismus byl kromě Meklenburska zaznamenán ale i v Bavorsku, konkrétně v časopisu Umwelt & Active.

Některé články publikované v magazínech propagujících pravicovou zelenou politikou jsou naprosto neškodné a pouze pojednávají o pěstování pokojových rostlin, hledání příčin klesající včelí populace a odmítajících lov delfínů. Nicméně sem tam se vyskytne nějaká ta xenofobní rétorika. Příkladem jsou témata lesních školek, které se propagují jako alternativa k současným multikulturním vzdělávacím zařízením, kde se německé děti stýkají i s vrstevníky z rasových, etnických a náboženských menšin. Další část pak odsuzuje týrání zvířat v souvislosti s halal masem. Jak je ukazuje, tak islamofobii lze bez problémů spojit i s aktivismem za práva zvířat.