Salvini a Macron jako kohouti na jednom smetišti: Kdo z nich převezme kormidlo EU?

Emmanuel Macron má ve volbách do Evropského parlamentu jedinečnou příležitost zopakovat svůj volební úspěch z prezidentských voleb, v nichž doslova rozdrtil šéfku krajní pravice Marine Le Penovou. Zástupci jeho strany En Marche!, která ve volbách do francouzského Národního shromáždění získala většinu, získávají další spojence pro velkou celoevropskou kampaň napříč celým kontinentem a sám Macron nevynechal jedinou příležitost se nějak negativně vymezit vůči narůstající vlně populismu v souvislosti s migrační krizí.

"Stáváme se svědky nárůstu populistických nálad, které se šíří jako lepra napříč celou Evropou, a které zasahují i země, od nichž by to jeden nečekal," řekl Macron během svého červnového projevu v Itálii na adresu etablované vlády krajní pravice a antiestablišmentu.

Macron se z důvodů obav o vítězství populistů i v dalších evropských zemích, zejména pak v chystaných eurovolbách, rozhodl k radikálnímu řešení. Výkonného ředitele svého hnutí En Marche! Christopha Castanera neváhal pověřit získáváním potenciálních spojenců v Evropě, včetně bývalého italského premiéra Mattea Renziho a liberální španělské strany Ciudadanos.

"Rádi bychom vytvořili občanské, politické hnutí ve zbytku Evropy, které dokáže nejen bránit současnou Evropu, nýbrž z ní učinit i lepší místo k životu. Z naší strany se jedná o reakci na posilování populistů a nacionalistů," řekl Albert Rivera, předseda Ciudadanos v rozhovoru pro server Politico.eu.

"Nadcházející volby se stanou referendem, v němž voliči rozhodnou mezi Evropou elit, bank, financí, masové migrace a nejistoty a Evropou lidu, pracujících, klidu, rodiny a budoucnosti. To, co bych chtěl utvořit, je liga Lig Evropy, tedy všech svobodomyslných a suverénních hnutí, která usilují o ochranu svých národů a svých státních hranic," uvedl na začátku července předseda italské krajně pravicové Ligy Severu a italský ministr zahraničí Matteo Salvini při setkání se svými příznivci v severoitalském městě Pontida. 

Liga Severu je sice považovaná v současné době spíš za solitéra, což se ale může změnit. Jedním z klíčových spojenců by se jí mohla stát rakouská FPÖ, jíž se taktéž podařilo získat podíl na vládě. Pokud jde o populistické, extremistické a euroskeptické strany, tak ty mají v Evropském parlamentu celkem 150 ze 751 mandátů. Dalšími spojenci na tomto poli jsou francouzské krajně pravicové Národní sdružení a nizozemská Strana pro svobodu. Obě strany však ve volbách neuspěly. Přestože se Strana pro svobodu Geerta Wilderse umístila na druhém místě, tak se proti ní zbytek politického spektra spojil. Stejný osud může postihnout i Švédské demokraty v zářijových volbách do Riiksdagu.

Finální boj mezi Macronem a Salvinim, v němž půjde pro všechno, proběhne už během debat před chystanými volbami do Evropského parlamentu v roce 2019. Obecně vzato spočívá celá správa EU v tradiční soutěži mezi konzervativními stranami spojenými v Evropské lidové straně a středolevicovými socialisty, kteří si mezi sebou přerozdělují vrcholné funkce a vládnou EU formou "velké koalice". Právě tento systém chtějí Macron a Salvini narušit. Ačkoliv jim v boji proti zavedeným pořádkům budou stát politické překážky, bylo by naivní jej okamžitě prohlásit za předem prohraný.

Ve Francii je Macronova politická kampaň spjatá s nespokojeností tamních voličů se socialistickou vládou Francoise Hollanda. Vzhledem k tomu, že se jedná o zemi s tradičně socialistickou politickou kulturou, tak i Macronovo hnutí En Marche! cílilo zejména na tyto typy voličů, jimž slibovalo změnu. En Marche! však dokázalo spolehlivě reagovat i na voliče středopravicových stran a převálcovat tak, jak socialisty, tak i republikány, kteří si ve Francii tradičně přerozdělují politický vliv. Metaforicky by se dalo říci, že volbami v roce 2017 skončilo období francouzské páté republiky, ač se tak nestalo oficiálně.

V Itálii se z dřívější Ligy Severu, která se zaměřovala především na regionální volby, stala vládnoucí strana. Na rozdíl od En Marche! se však nemůže chlubit většinou v italském parlamentu. Přestože získala v koalici středopravicových stran víc procent, než populistické Hnutí pěti hvězd, které ale kandidovalo jako samostatná strana, tak nezískala takové množství křesel v obou komorách, aby mohlo sestavit jednobarevnou vládu. Italská vláda Hnutí pěti hvězd a Ligy Severu je založená na programových kompromisech a v jejím čele stojí ekonom Giuseppe Conte. Macron je tedy oproti Salvinimu ve výhodě.