Rasisté a xenofobové? Politolog nabízí překvapivý pohled na populismus

My versus oni

Za důležité politolog považuje neslučovat různá populistická a lidová hnutí. "Levicová hnutí hájí větší otevřenost a zřetelně se liší od těch pravicových, která tíhnou k posílení či zvýšení vyloučení," vysvětluje Bloom. Přiznává, že navzdory těmto zásadním rozdílům mají populisté jedno společné - tvrdí, že reprezentují údajně potlačovanou většinu, "lid".

Kdo je však oním "lidem" není zdaleka jasné, poukazuje expert. Dodává, že obě strany bojují s definicí těch, kteří do dané skupiny patří, a kteří  nikoliv, tudíž se ve veřejném pobouření nad populismem ztrácí hlubší spor o to, na kom sociálně, ekonomicky a politicky záleží.

V důsledku aktuálního vzestupu populistických hnutí došlo k mnoha pokusům lépe definovat, co vlastně pojem populismus popisuje, zmiňuje odborník. Za nejlepší označuje  nedávnou definici politologů Daniela Albertazziho a Duncana McDonnella, podle kterých populismus staví čestný a homogenní "lid" proti souboru elit a nebezpečných osob označovaných jako "oni", kteří údajně odpírají suverénnímu lidu jeho práva, hodnoty, identitu a hlas.

Populismus neláká pouze útokem na elity ve stylu "my versus oni", ale svým stoupencům nabízí také vlídný pocit solidarity, zdůrazňuje Bloom. Vysvětluje, že jde o mobilizaci jedinců a komunit na bázi společné identity, která bývá společensky povzbuzující a politicky posilující, tudíž se prezentuje jako příležitost dramaticky změnit politickou mapu naplnit relativně vyprázdněný pojem "lid" nějakým novým obsahem.

"Ale zatímco některé představy o 'lidu' přinášejí vyloučení, jiné jsou radikálně inklusivní," pokračuje politolog. Odkazuje na politického teoretika Ernesta Laclaua, podle něhož jsou kořeny populismu spojeny se specifickou představou, že i zdánlivě obyčejný protest může odhalit limity stávajícího systému a potenciálně vést k nastolení radikálně odlišného, protože neschopnost mocných uspokojit vznášené požadavky vede k tomu, že mocní i hodnoty, které reprezentují, se brzy začnou jevit jako zranitelné a nahraditelné.   

Laclau se sice zabýval obecnou logikou populismu, ale obsah jeho tezí silně platí pro stávající neklidné časy, domnívá se akademik. Připomíná současné volání po širší demokracii či směrování pozornosti veřejnosti k demokratizaci politických a ekonomických organizací, které kontrastuje například s šířením strachu z imigrantů, jehož cílem je naopak redukovat politickou moc a ekonomické benefity na výsadu vybraných obyvatel.   

Je třeba hledat nové uspořádání

Populismus má ovšem radikální potenciál posilovat nejen vyloučení, ale otevřenost, jelikož šířením sdíleného pocitu nespravedlnosti mohou inklusivní hnutí mobilizovat své stoupence k pomoci lidem, kteří jsou sociálně ignorováni, přičemž prvotní empatie může následně přerůst v solidaritu, konstatuje politolog. Dodává, že při takové definici může "lid" naopak zahrnovat stále více občanů.

Mnoho odborníků v posledních letech řeší otázku, na co všechno lze pojem populismus vztáhnout, poukazuje Bloom. Nastiňuje, že se vedou spory o tom, zda lze za populistu označit třeba vůdce britských labouristů Jeremyho Corbya a zda neschopnost rozlišovat mezi exkluzivními a inklusivními hnutími neodráží lenost a chybné úvahy. "Pokud je jakékoliv zpochybnění 'rozumné', 'umírněné' politiky shazováno jako populistické bez ohledu na jeho deklarované cíle, pak je politická dominance establishmentu pevná," píše expert.

Politolog se proto ztotožňuje s názorem, že populismus je třeba definovat úžeji, ale varuje před celkovým opomíjením inklusivně orientovaných hnutí. Pokud jsou levicová hnutí fixovaná na svržení "zhoubných" či "nekompetentních" elit, svazují se s nebezpečnou politikou suverenity, jejímž jediným cílem je převzít moc, varuje Bloom. Poukazuje, že namísto této velmi úzké vize je třeba hledat spíše nové způsoby spravedlivějšího uspořádání společnosti a podílu na moci.    

Podobná politická hnutí by o sobě ostatně vždy měla uvažovat jako o počátku, nikoliv konci, a proto by radikálně inklusivní politika měla obsahovat více než kritiku těch na vrcholu a spíše vést debatu o tom, kdo jsme a jak můžeme posílit svou pozici, uvažuje akademik. Dodává, že v době, kdy zažíváme vzestup xenofobie a etnického nacionalismu, ta těchto věcech záleží víc než kdy dříve. "Moderní politika není jen bojem mezi levicovým a pravicovým populismem - je soubojem o definici a rozšíření toho, co je 'lid' a čeho může společně dosáhnout," uzavírá politolog.