KOMENTÁŘ: Soumrak po sto letech. Jsme skutečně připraveni na konec komunistů v parlamentu?

„Letos už nebudou!“ Pod tímto lakonickým heslem iniciativy několika umělců a spolku Dekomunizace se skrývá jeden ze silně rezonujících otazníků blížících se sněmovních voleb. Českým komunistům hrozí, že vůbec poprvé za sto let jejich stranické existence je voliči nevyšlou do parlamentních lavic. Jejich případný konec ve vysoké politice může být dalekosáhlý, ale nejen z důvodů, které jsou ve veřejném prostoru tradičně stavěny do popředí.

Český komunismus je široký a ve společnosti nadále všudypřítomný fenomén. Zcela oprávněně jsou silně připomínány represálie a oběti na životech spojené s více než čtyřicetiletou diktaturou Komunistické strany Československa (KSČ). Vyzdvihováno je i ekonomické zaostávání spjaté s tímto obdobím, byť z pohledu historika mnohdy až příliš plošně a bez potřebného mezinárodního srovnání. Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), pohrobek někdejší státostrany KSČ, pak bývá pravidelně označována za největší hrozbu pro současný tuzemský liberálně-demokratický systém.

Vymezování se proti komunismu, líčenému primárně skrze neblahou zkušenost s diktaturou KSČ, představovalo jeden z klíčových legitimizačních rámců polistopadového politického a ekonomického uspořádání. Pokračující existence a nezanedbatelná síla komunistické strany pak sloužila (a stále slouží) jako pomyslný strašák dodávající tomuto narativu na autentičnosti. Nabízí se tedy otázka, zda by případný konec parlamentního zastoupení KSČM nevedl k výraznému oslabení hodnověrnosti antikomunistických apelů.

Přestože je antikomunismus v tuzemském veřejném prostoru stále velmi přítomný, jeho mobilizační potenciál v politickém soupeření postupem času zjevně klesá. Jasným případem je téma někdejší spolupráce Andreje Babiše s komunistickou Státní bezpečnostní. Dnes výrazněji rezonuje především v táboře Babišových vyhraněných odpůrců, které dále utvrzuje v jednoznačném přesvědčení, že současný premiér je zcela nepřijatelnou figurou. Sotva však jde o argument, jehož neustálé opakování dokáže podstatněji ovlivnit nerozhodnuté voliče nebo dokonce oslabit voličskou základnu hnutí ANO. Téma je v letošní předvolební kampani podstatně utlumenější, než bývalo v minulosti zvykem, jelikož se ukázalo, že pro velké skupiny elektorátu je přinejlepším podružné.

Dá se předpokládat, že konec parlamentního zastoupení komunistické strany by naléhavost českého polistopadového antikomunismu dále oslabil. Nerozplynul by však jen hlavní symbol pomyslného nebezpečí, proti němuž šlo snadno a srozumitelně mobilizovat, případně jej stavět do popředí na úkor jiných zásadních problémů doby. V praktické rovině by zmizel především důležitý rys české polistopadové politiky, tedy poslanecké hlasy KSČM, s nimiž se musí počítat a které chce v příhodný moment každý využít, avšak pokud možno bez toho, aby na něm ulpěl příval obvinění z fatálního ohrožování směřování země po roce 1989. Netřeba připomínat, že tento faktor v uplynulých pětadvaceti letech výrazně promlouval i do zcela klíčové otázky složení vládních koalic.

Každý politický systém potřebuje silné narativy, od nichž odvozuje svou legitimitu. Je tedy důvod se ptát, zda se v České republice podaří vygenerovat nové téma s potenciálem nahradit slábnoucí antikomunismus, jemuž může konec zástupců komunistické strany v parlamentních lavicích zasadit další ránu. Nasnadě by bylo zaměřit pozornost na aktuálnější hrozbu pro polistopadové liberálně-demokratické uspořádání, kterou představuje antisystémový populismus a inspirace úspěchem antiliberálních politických proudů v jiných zemích Visegrádské skupiny.  

Takový postup by se nabízel už jen z důvodu, že povolební politické uspořádání může poprvé v historii České republiky vyústit v absenci standardní demokratické parlamentní opozice. Opoziční hlasy se dost možná omezí na fragmentující se nevyprofilované hnutí bez standardních vnitřních mechanismů, jehož nezpochybnitelný lídr v předvolební kampani znepokojivě často skloňuje v pozitivních konotacích jméno maďarského autokrata Viktora Orbána, a antisystémové populistické uskupení šikovného politického podnikatele, který se naopak chvástá svými vazbami na francouzskou ultranacionalistku Marine Le Penovou.

Ačkoliv hrozba pro liberálně-demokratický řád z této části politického spektra bude s velkou pravděpodobností sílit, není pravděpodobné, že by mobilizace proti ní probíhala se stejnou intenzitou, jaké ve své době dosahoval antikomunistický narativ. V čele příští vládní koalice naopak může stanout strana, jejíž někteří vysocí představitelé útoky maďarských a polských autoritářů na právní stát, svobodu médií a práva menšin veřejně obhajují. Nebylo by pak překvapivé, pokud by ti samí politici následovali příkladu Práva a spravedlnosti či Fideszu a za klíčové nebezpečí nadále označovali dědictví komunismu. Antikomunistický narativ by byl v takovém případě zbaven obsahu a skončil coby pomyslný pacient udržovaný naživu pomocí přístrojů, aniž by jej většina společnosti brala vážně.

Alternativou by snad bylo zaměřit se na další legitimizační pilíře polistopadového politicko-ekonomického systému. Vedle antikomunismu představovalo dlouhou dobu silný mobilizační apel heslo „návrat do Evropy“. V současné konstelaci však může fungovat stěží. Ve stávající kampani naopak v nebývalé míře rezonují nacionalistické tóny a na ně navázané výpady proti „Bruselu“. Z Evropy, přesněji západoevropského liberalismu a modelu otevřené společnosti, se stává další strašák, univerzálně nálepkovaný – snad i díky zažitým antikomunistickým reflexům – jako neomarxismus (termín nejen v tuzemské veřejné debatě ztratil svůj původní význam).

Touha po „návratu do Evropy“ se dnes u nezanedbatelné části tuzemské společnosti redukovala na dosažení západní mzdové úrovně. Vládu přitom mohou z velké části tvořit politické síly, které takový vývoj nepovažují za žádoucí a opakovaně varují před omezením „konkurenční výhody“ České republiky v podobě nízké ceny práce. Oživení evropského polistopadového narativu od nich lze čekat stěží.

Nedělejme si iluze, že případný konec parlamentního zastoupení jedné zkostnatělé dožívající strany a oslavné tanečky za pokřiku Už nebudou! přinesou řešení palčivých problémů, kterým Česká republika momentálně čelí. Při pohledu na situaci na tuzemské politické scéně a velmi omezenou schopnost politické reprezentace předložit ucelené vize a přesvědčivé výkladové rámce, se chce s mírnou nadsázkou dodat, že mnohým politikům se ve skutečnosti uleví, pokud KSČM pětiprocentní hranici opět překročí a stín komunistického strašidla bude nadále zatemňovat jiné výzvy současné doby.

Autor je historik.

Související

Danuše Nerudová měla být podle průzkumů Petru Pavlovi a Andreji Babišovi mnohem vyrovnanějším soupeřem. Komentář

Výsledky voleb se oproti průzkumům opět liší. Déjà vu, z něhož plyne poučení

Říká se, že po bitvě je každý generál. Nemyslím teď vítěze prvního kola Petra Pavla, u prezidentských voleb a jejich výsledků se ale chvíli pozastavme. Oproti průzkumům se totiž v jedné věci hodně liší, takže prostor pro kritiku se nabízí. Daleko lepší ale bude, když zdůrazníme, v čem jsou průzkumy přínosem. 
Volby, ilustrační foto

Hlavním tématem loňských sněmovních voleb byl podle CVVM koronavirus

Hlavním tématem loňských sněmovních voleb byl podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) koronavirus, lidé se ale při výběru strany orientovali více na sociální jistoty, ekonomiku a důchody. Koalice Spolu ve volbách podle agentury STEM bodovala v regionech s vyšší nadějí na dožití a větším podílem živnostníků, hnutí ANO a SPD tam naopak ztratily.

Více souvisejících

volby 2021 Komunismus KSČM antikomunisté Matěj Bílý populismus

Aktuálně se děje

před 44 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 1 hodinou

Ilustrační foto

4 podivuhodné evropské stavby, které v průvodcích nenajdete

Turistické brožury a příručky jsou skvělými pomocníky, když jste v novém městě poprvé. Pokud se ale na místo vracíte opakovaně, často Vám již novou inspiraci pro zajímavou procházku nenabídnou. Pojďme se společně podívat na místa neprávem opomíjená.

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Aktualizováno před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

Zásah záchranářů po ruských útocích na Ukrajině

Rusko podniklo masivní útok na ukrajinskou energetickou infrastrukturu

Ukrajina v noci na pátek čelila masivnímu vzdušnému útoku, při kterém protivzdušná obrana sestřelila 84 z 99 řízených střel a dronů vypálených z Ruska, uvedla ukrajinská armáda. Ze střední a západní části země hlásily poškození tepelných a vodních elektráren. Uvedl to server Ukrajinska pravda.

před 7 hodinami

před 8 hodinami

Petr Fiala

Čeští politici nevěří, že Putin nenapadne Česko

Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek prohlásil, že nemá zájem napadnout Polsko či Česko. Čeští politici ale jeho slovům nevěří a připomínají osud Ukrajiny či někdejšího šéfa wagnerovců Jevgenije Prigožina, který zemřel za záhadných okolností při pádu letadla.

před 9 hodinami

včera

Medvěd, ilustrační fotografie.

Fico chce ulehčit odstřel medvědů, kteří se přiblíží k lidem

Slovensko po odstřelu medvěda, který v březnu napadl několik lidí v Liptovském Mikuláši, plánuje další kroky ohledně této problematiky. Ficova vláda na středečním zasedání schválila návrh ústavního zákona, který má řešit zvýšený výskyt medvědů v blízkosti lidských obydlí. 

včera

Bohumil Hrabal. Foto: Hana Haplová

Legendární spisovatel Bohumil Hrabal se narodil před 110 lety

Kdo by neznal krásnou Maryšku a ukřičeného Pepina z Postřižin nebo díla jako Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek či Obsluhoval jsem anglického krále. Filmovou podobu jim dal režisér Jiří Menzel, autorem knižních předloh je Bohumil Hrabal, od jehož narození uplynulo přesně 110 let. Ten pro psaní povídek a novel čerpal inspiraci ve svém vlastním životě.

včera

včera

Rusové dál spojují Ukrajince s terorem u Moskvy. Nesmyslná propaganda, zní z Bílého domu

Rusové ve čtvrtek prohlásili, že pachatelé teroristického útoku v koncertní síni Crocus City Hall u Moskvy dostali finanční podporu z Ukrajiny, přičemž mělo dojít k zadržení osoby podezřelé z toho, že pomáhala s financováním teroristů. Bílý dům označil vyjádření ruských představitelů za nesmyslnou propagandu. 

Zdroj: Lucie Podzimková

Další zprávy