KOMENTÁŘ: Soumrak po sto letech. Jsme skutečně připraveni na konec komunistů v parlamentu?

„Letos už nebudou!“ Pod tímto lakonickým heslem iniciativy několika umělců a spolku Dekomunizace se skrývá jeden ze silně rezonujících otazníků blížících se sněmovních voleb. Českým komunistům hrozí, že vůbec poprvé za sto let jejich stranické existence je voliči nevyšlou do parlamentních lavic. Jejich případný konec ve vysoké politice může být dalekosáhlý, ale nejen z důvodů, které jsou ve veřejném prostoru tradičně stavěny do popředí.

Český komunismus je široký a ve společnosti nadále všudypřítomný fenomén. Zcela oprávněně jsou silně připomínány represálie a oběti na životech spojené s více než čtyřicetiletou diktaturou Komunistické strany Československa (KSČ). Vyzdvihováno je i ekonomické zaostávání spjaté s tímto obdobím, byť z pohledu historika mnohdy až příliš plošně a bez potřebného mezinárodního srovnání. Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), pohrobek někdejší státostrany KSČ, pak bývá pravidelně označována za největší hrozbu pro současný tuzemský liberálně-demokratický systém.

Vymezování se proti komunismu, líčenému primárně skrze neblahou zkušenost s diktaturou KSČ, představovalo jeden z klíčových legitimizačních rámců polistopadového politického a ekonomického uspořádání. Pokračující existence a nezanedbatelná síla komunistické strany pak sloužila (a stále slouží) jako pomyslný strašák dodávající tomuto narativu na autentičnosti. Nabízí se tedy otázka, zda by případný konec parlamentního zastoupení KSČM nevedl k výraznému oslabení hodnověrnosti antikomunistických apelů.

Přestože je antikomunismus v tuzemském veřejném prostoru stále velmi přítomný, jeho mobilizační potenciál v politickém soupeření postupem času zjevně klesá. Jasným případem je téma někdejší spolupráce Andreje Babiše s komunistickou Státní bezpečnostní. Dnes výrazněji rezonuje především v táboře Babišových vyhraněných odpůrců, které dále utvrzuje v jednoznačném přesvědčení, že současný premiér je zcela nepřijatelnou figurou. Sotva však jde o argument, jehož neustálé opakování dokáže podstatněji ovlivnit nerozhodnuté voliče nebo dokonce oslabit voličskou základnu hnutí ANO. Téma je v letošní předvolební kampani podstatně utlumenější, než bývalo v minulosti zvykem, jelikož se ukázalo, že pro velké skupiny elektorátu je přinejlepším podružné.

Dá se předpokládat, že konec parlamentního zastoupení komunistické strany by naléhavost českého polistopadového antikomunismu dále oslabil. Nerozplynul by však jen hlavní symbol pomyslného nebezpečí, proti němuž šlo snadno a srozumitelně mobilizovat, případně jej stavět do popředí na úkor jiných zásadních problémů doby. V praktické rovině by zmizel především důležitý rys české polistopadové politiky, tedy poslanecké hlasy KSČM, s nimiž se musí počítat a které chce v příhodný moment každý využít, avšak pokud možno bez toho, aby na něm ulpěl příval obvinění z fatálního ohrožování směřování země po roce 1989. Netřeba připomínat, že tento faktor v uplynulých pětadvaceti letech výrazně promlouval i do zcela klíčové otázky složení vládních koalic.

Každý politický systém potřebuje silné narativy, od nichž odvozuje svou legitimitu. Je tedy důvod se ptát, zda se v České republice podaří vygenerovat nové téma s potenciálem nahradit slábnoucí antikomunismus, jemuž může konec zástupců komunistické strany v parlamentních lavicích zasadit další ránu. Nasnadě by bylo zaměřit pozornost na aktuálnější hrozbu pro polistopadové liberálně-demokratické uspořádání, kterou představuje antisystémový populismus a inspirace úspěchem antiliberálních politických proudů v jiných zemích Visegrádské skupiny.  

Takový postup by se nabízel už jen z důvodu, že povolební politické uspořádání může poprvé v historii České republiky vyústit v absenci standardní demokratické parlamentní opozice. Opoziční hlasy se dost možná omezí na fragmentující se nevyprofilované hnutí bez standardních vnitřních mechanismů, jehož nezpochybnitelný lídr v předvolební kampani znepokojivě často skloňuje v pozitivních konotacích jméno maďarského autokrata Viktora Orbána, a antisystémové populistické uskupení šikovného politického podnikatele, který se naopak chvástá svými vazbami na francouzskou ultranacionalistku Marine Le Penovou.

Ačkoliv hrozba pro liberálně-demokratický řád z této části politického spektra bude s velkou pravděpodobností sílit, není pravděpodobné, že by mobilizace proti ní probíhala se stejnou intenzitou, jaké ve své době dosahoval antikomunistický narativ. V čele příští vládní koalice naopak může stanout strana, jejíž někteří vysocí představitelé útoky maďarských a polských autoritářů na právní stát, svobodu médií a práva menšin veřejně obhajují. Nebylo by pak překvapivé, pokud by ti samí politici následovali příkladu Práva a spravedlnosti či Fideszu a za klíčové nebezpečí nadále označovali dědictví komunismu. Antikomunistický narativ by byl v takovém případě zbaven obsahu a skončil coby pomyslný pacient udržovaný naživu pomocí přístrojů, aniž by jej většina společnosti brala vážně.

Alternativou by snad bylo zaměřit se na další legitimizační pilíře polistopadového politicko-ekonomického systému. Vedle antikomunismu představovalo dlouhou dobu silný mobilizační apel heslo „návrat do Evropy“. V současné konstelaci však může fungovat stěží. Ve stávající kampani naopak v nebývalé míře rezonují nacionalistické tóny a na ně navázané výpady proti „Bruselu“. Z Evropy, přesněji západoevropského liberalismu a modelu otevřené společnosti, se stává další strašák, univerzálně nálepkovaný – snad i díky zažitým antikomunistickým reflexům – jako neomarxismus (termín nejen v tuzemské veřejné debatě ztratil svůj původní význam).

Touha po „návratu do Evropy“ se dnes u nezanedbatelné části tuzemské společnosti redukovala na dosažení západní mzdové úrovně. Vládu přitom mohou z velké části tvořit politické síly, které takový vývoj nepovažují za žádoucí a opakovaně varují před omezením „konkurenční výhody“ České republiky v podobě nízké ceny práce. Oživení evropského polistopadového narativu od nich lze čekat stěží.

Nedělejme si iluze, že případný konec parlamentního zastoupení jedné zkostnatělé dožívající strany a oslavné tanečky za pokřiku Už nebudou! přinesou řešení palčivých problémů, kterým Česká republika momentálně čelí. Při pohledu na situaci na tuzemské politické scéně a velmi omezenou schopnost politické reprezentace předložit ucelené vize a přesvědčivé výkladové rámce, se chce s mírnou nadsázkou dodat, že mnohým politikům se ve skutečnosti uleví, pokud KSČM pětiprocentní hranici opět překročí a stín komunistického strašidla bude nadále zatemňovat jiné výzvy současné doby.

Autor je historik.

Související

Danuše Nerudová měla být podle průzkumů Petru Pavlovi a Andreji Babišovi mnohem vyrovnanějším soupeřem. Komentář

Výsledky voleb se oproti průzkumům opět liší. Déjà vu, z něhož plyne poučení

Říká se, že po bitvě je každý generál. Nemyslím teď vítěze prvního kola Petra Pavla, u prezidentských voleb a jejich výsledků se ale chvíli pozastavme. Oproti průzkumům se totiž v jedné věci hodně liší, takže prostor pro kritiku se nabízí. Daleko lepší ale bude, když zdůrazníme, v čem jsou průzkumy přínosem. 
Volby, ilustrační foto

Hlavním tématem loňských sněmovních voleb byl podle CVVM koronavirus

Hlavním tématem loňských sněmovních voleb byl podle Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) koronavirus, lidé se ale při výběru strany orientovali více na sociální jistoty, ekonomiku a důchody. Koalice Spolu ve volbách podle agentury STEM bodovala v regionech s vyšší nadějí na dožití a větším podílem živnostníků, hnutí ANO a SPD tam naopak ztratily.

Více souvisejících

volby 2021 Komunismus KSČM antikomunisté Matěj Bílý populismus

Aktuálně se děje

před 1 minutou

před 56 minutami

před 2 hodinami

včera

včera

včera

včera

Policie pátrá po soudci Romanu Kafkovi.

Známý soudce se našel. Policie ho prověřuje kvůli možné zpronevěře

Policie ukončila pátrání po pohřešovaném soudci Romanu Kafkovi. Podle dostupných informací je naživu a čelí podezření ze zpronevěry peněz, které mu svěřili jeho známí. Strážci zákona se k okolnostem případu nevyjadřují, věcí se má zabývat Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ). 

včera

Volodymyr Zelenskyj (21. února 2025).

Zelenskyj naznačil, jak bude Putin sabotovat mírové snahy

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je přesvědčen, že jeho ruský protějšek Vladimir Putin o příměří na Ukrajině nestojí a bude sabotovat veškeré mírové snahy. Američané ale podle Zelenského disponují silou, aby Moskvu přinutili k souhlasu s mírem.

včera

včera

včera

Mark Carney

Mark Carney se oficiálně stal premiérem Kanady

Mark Carney se oficiálně stal premiérem Kanady. Po slavnostním složení přísahy podepsal potřebné dokumenty, čímž završil proces svého jmenování. Aktu byla přítomna i generální guvernérka Kanady Mary Simon, která dokumenty rovněž podepsala. Ceremoniál doprovázela hlasitá podpora přihlížejících.

Aktualizováno včera

Donald Trump

Zabraňte masakru, jaký svět neviděl od druhé světové. Ušetřete životy ukrajinských vojáků, vyzval Trump Putina

Americký prezident Donald Trump označil jednání mezi Spojenými státy a Ruskem za „dobrá a produktivní“ a zároveň varoval, že tisíce ukrajinských vojáků jsou zcela obklíčeny ruskou armádou. V příspěvku na své sociální síti Truth Social uvedl, že tito vojáci jsou v „velmi špatné a zranitelné pozici“ a že požádal ruského prezidenta Vladimira Putina, aby jejich životy byly ušetřeny. Podle Trumpa by se v opačném případě jednalo o „hrozný masakr“, jaký svět neviděl od druhé světové války.

včera

včera

F-35 Joint Strike Fighter

Portugalsko ruší kvůli Trumpovi nákup stíhaček F-35

Portugalská vláda se rozhodla nepořídit americké stíhačky F-35, přestože tamní letectvo jejich nákup doporučilo. Důvodem je nejistota spojená s politikou amerického prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně signalizoval změny v postavení Spojených států v rámci NATO.

včera

Hans Petter Midttun

Midttun: USA mají tři možnosti, jak reagovat na ruské odmítnutí příměří na Ukrajině

Podle norského bezpečnostního experta Hanse Petera Midttuna mají Spojené státy tři možné reakce na ruské odmítnutí příměří na Ukrajině. Nejpravděpodobnějším scénářem je podle něj zvýšený tlak na Kyjev. Další variantou by mohl být ústup Donalda Trumpa od snahy o mírové řešení konfliktu. Nejmenší šanci na realizaci pak expert přisuzuje zvýšenému tlaku na Moskvu.

včera

včera

Friedrich Merz (CDU)

Historický zvrat, který může ovlivnit celou Evropu. Německo se chystá k masivnímu navýšení výdajů

Německo se chystá k masivnímu navýšení výdajů na obranu a infrastrukturu, poté co se lídr konzervativní Křesťanskodemokratické unie (CDU) Friedrich Merz dohodl se Zelenými na obřích investicích v hodnotě až jednoho bilionu eur. Tato dohoda znamená zásadní odklon od tradiční fiskální zdrženlivosti Berlína a má za cíl nejen posílit obranu země, ale také podpořit hospodářský růst. 

včera

Následky ostřelování Kyjeva ruskou invazní armádou

Dohoda, která může vše zhoršit? Před deseti lety už k jednomu podpisu došlo, situaci to jen přitížilo

Návrh na příměří mezi Ukrajinou a Ruskem, který tento týden předložily Spojené státy a který Kyjev přijal, má podle amerického ministra zahraničí Marca Rubia vést k „ukončení tohoto konfliktu způsobem, který bude trvalý a udržitelný.“ Historie však ukazuje, že podobná dohoda již jednou selhala a místo trvalého míru přinesla pouze zhoršení situace.

včera

Vladimir Putin

Putin vodí Trumpa za nos. Získává tak čas pro pokračování invaze

Postoj Vladimira Putina k mírovému plánu Spojených států pro Ukrajinu vzbuzuje podezření, že se ruský prezident snaží ve vztahu k Donaldu Trumpovi taktizovat. Americký prezident se často chlubí svým „skvělým vztahem“ s Putinem, ale nyní se ukáže, zda má toto spojenectví skutečný význam, píše ve své analýze CNN.

včera

Musk začíná couvat? Vaše obchodní válka nám škodí, vzkázala Tesla Trumpovi

Společnost Tesla varovala americkou vládu, že obchodní válka rozpoutaná Donaldem Trumpem by mohla vést k odvetným clům, která zasáhnou nejen ji, ale i další výrobce automobilů ve Spojených státech.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy