KOMENTÁŘ: Vpád do Kongresu demonstroval hrozbu populismu a konspiračních teorií

Vpád do jednoho ze dvou hlavních sídel americké demokracie vyslal silné poselství o jejím stavu: menší, ale nepřehlédnutelná část americké společnosti se neztotožňuje se současným zřízením v zemi, odmítá zavedené, dosud víceméně nezpochybnitelné tradice, procedury a instituce, a to do takové míry, že je ochotná přistoupit k násilí.

Teprve vývoj v dalších letech rozhodne, jak budou loňské události ve Washingtonu zaznamenány v budoucích učebnicích dějepisu. Byly izolovaným varováním, které sice šokovalo Spojené státy a s nimi prakticky celý svět, ale celkové směřování země výrazněji neovlivnily? Nebo šlo o symbolický začátek hlubších změn provázených společenskou a politickou nestabilitou?

Úzká optika současných dnů naznačuje spíše první možnost. V Bílém domě sedí legitimní prezident, který zvítězil ve volbách dle platných pravidel. Klíčové politické bitvy se vedou na půdě Kongresu prostřednictvím slov, nikoliv v ulicích pomocí rozzuřených fanatických davů. Část agresorů byla za své jednání z 6. ledna 2021 odsouzena ve standardních soudních procesech.

Aktuální letmý pohled na institucionální fungování demokracie ve Spojených státech by neznalému pozorovateli zřejmě neprozradil, že střídání v prezidentském křesle v loňském roce neproběhlo zcela standardně. Leckdo by mohl být sveden myšlenkou, že vpád do Kongresu nebyl ničím jiným než výstřední a teatrální tečkou za funkčním obdobím jednoho výstředního a teatrálního prezidenta.

Při podrobnějším pohledu zjistíme, že jde o zavádějící perspektivu. Americké demokratické instituce sice prokázaly svou stabilitu a odolnost, obsah politické debaty je však procesy, které k vpádu do Kongresu vedly, silně poznamenán. Nedošlo k zasypání příkopů v americké společnosti. Náročné výzvy a problémy, které v důsledku pandemie, boje s klimatickou změnou a demografickými proměnami Spojené státy čekají, mají naopak potenciál je prohloubit.

Na události ve Washingtonu nahlížejme s ročním odstupem v tomto světle. Výše zmíněné složité problémy nemají jednoduchá východiska, mnohdy budou řešení kontroverzní a bolestivá. Zajisté přinesou vítěze i poražené. Populistická hnutí, jejichž je Donald Trump nejbytostnějším zhmotněním, budou poraženým i nadále namlouvat, že složitost doby je konstruktem od běžných lidí odtržených elit, proti kterým je nutné bojovat. Jednoduché vysvětlení komplikovaných jevů budou nepochybně nabízet i divoké konspirační teorie, jakou je například QAnon, jejíž příznivci tvořili jádro davu, který do Kongresu vtrhl.

Stručně řečeno, dění v americké metropoli před rokem světu poodhalilo nebezpečný potenciál politického populismu 21. století v kombinaci s konspiračními teoriemi, které vyvolávají pocit existenčního ohrožení, čímž podněcují radikální protireakci. V rámci západního světa se momentálně jedná o největší hrozbu pro liberální demokracii.

Česká republika není výjimkou. Veřejné debatě nyní dominuje zjednodušené tvrzení, že loňské parlamentní volby vyvedly zemi „ze scestí“, a pokud rovnou nezachránily polistopadovou demokracii, přinejmenším symbolicky odstranily jejího proklamativně největšího nepřítele, komunistickou stranu. Pod naleštěným povrchem se ovšem nachází méně euforický obraz.

Znepokojivý je především pohled do opozičních poslaneckých lavic, které obsadili výhradně členové dvou populistických hnutí. V jednom případě jde o hnutí oligarchy, který se sám stylizoval do českého Trumpa. V druhém případě se jedná o národovecké populisty opírající se o elektorát, jehož myšlenkový svět není až tak vzdálen útočníkům z Capitol Hill.

Výzvy a problémy, kterým bude Česká republika v nadcházejících letech čelit, se pochopitelně v mnohém odlišují od výzev a problémů, které stojí před Spojenými státy. Rozdílná ale nebude jejich složitost, palčivost a bolestivost. Vláda premiéra Petra Fialy v tomto směru není v lepší pozici než vláda prezidenta Joe Bidena (s ohledem na celkovou sílu Spojených států a České republiky spíše naopak).

Nadcházející krizové období a nepopulární vládní kroky budou živnou půdou pro opozici, která byla v českém prostření redukována na populisty, a to v mnohem větší míře než za oceánem. I proto ve světle loňského dění ve Washingtonu nepodceňujme jejich sílu a nepodlehněme líbivým iluzím.

Autor je historik