Zničí neobjektivita médií demokracii? Politolog má jasno

Konkrétně se jedná se o názor ředitele švédského Institutu SOM, který se specializuje na média, politiku a veřejné mínění, Johana Martinssona. Ten varuje, že pokud nebudou novináři víc apolitičtí, pak skutečně čekají tradičně demokratickou skandinávskou zemi těžké časy. Řeč není o letošních podzimních volbách, ale o delším časovém úseku. Protože chceme-li zachovat skutečně svobodnou politickou soutěž, pak nám nezbývá než dát prostor i protistraně, byť nám její názory sebevíc nelíbí. Ten, kdo nakonec rozdává karty, jsou voliči.

Martinsson kritizuje, že média často píší o krizi švédské demokracie, což ale vůbec není pravda. Například v průzkumu Institutu SOM se většina respondentů vyslovila, že je jednoznačně pro zachování současného systému, a že vůbec nechce nic měnit. Novináři se však pravděpodobně snaží za každou cenu udržet veřejnost v pocitu, že se schyluje k jakémusi převratu, aby oslabila krajně pravicovou SD.

Když se někdo, kdo ve Švédsku nežije, podívá, jak o něm tamní novináři informují, tak snadno získá dojem, že demokracie a veřejný dialog jsou v krizi, což ale není tak úplně pravda. A přitom každý může denně vidět více, či méně zpráv o údajné nenávisti na sociálních sítích, falešných a dezinformačních zprávách ze strany alternativních médií. Tímto se samozřejmě nebagatelizuje riziko spjaté s posilováním extremistů a rostoucí popularitou dezinformačních serverů, ale je třeba vše interpretovat tak, jak to je, a nezveličovat. 

Jak už bylo uvedeno, tak v anketě, kterou Institut SOM uskutečnil loni na podzim, se vyjádřilo celkem 76 % Švédů podporu demokracii . Ve srovnání s tím samým průzkumem z poloviny 90. let se jednalo o velký skok, protože tehdy jí podporovalo pouze 50 % respondentů. Jednoduše řečeno v současné době, kdy se hodně mluví o rostoucích preferencích extremistů a populistů, podporují systém tři čtvrtiny dotázaných. 

Kromě spokojenosti s politickou situací ukázal průzkum SOM velkou důvěru švédských občanů ve veřejné instituce, jako jsou vnitro, spravedlnost, zdravotnictví a školství. Kupodivu si velkou podporu zachovaly i televize a rozhlas, ačkoliv je Martinsson ve svém článku kritizuje. Oproti dřívějším výsledkům se opravdu jedná o velký pokrok. Pak ale skutečně nepřichází v úvahu, aby se psalo o nějaké politické a společenské krizi. Obecně vzato je známo, že severské země patří mezi nejšťastnější národy na světě, a že stát vnímají spíše jako svého partnera, nikoli jako nepřítele. 

Po interpretaci pozitivního náhledu švédských voličů na média by se každý mohl ptát, proč se zde píše o oslabování jejich důvěry. Důvod je prostý! Ulrika Anderssonová a Lennart Wibull, kteří se na průzkumu SOM podíleli, sice konstatovali, že se denní tisk, rozhlas a televize těší nevídané podpoře, ale že poslední dobou čím dál více prohlubují polarizaci společnosti, zvláště v politických otázkách. Jako příklad lze uvést velký rozkol názorů voličů levice a pravice. Ti jedni novinářům věří, zatímco ti druzí moc ne. 

Ve zprávě pro Institut mediálních studií Ulrika Andersson rovněž varovala, že 68 % lidí souhlasí s tvrzením, že novináři často do zpráv příliš začleňují své vlastní názory, a neinformují zcela objektivně. A právě toto není z hlediska budoucího vývoje prospěšné. I když si dnes média zachovávají přízeň švédských občanů, tak tomu tak nemusí být napořád, pokud ve společnosti přetrvává názor, že jsou snadno politicky ovlivnitelná. 

Pokud jde o samotné zářijové volby do Riksdagu, tak voliče nezajímají jenom tradiční politická témata, jako jsou pracovní trh, ekonomika, zdravotnictví, školství a další. Naopak vyvstaly na povrch nová témata, a to bezpečnost, kriminalita, vyloučené lokality, migrace, dětské sňatky a justice. A právě o těch by měla média informovat, co nejméně nezaujatě, nikoli schovávat před některými věcmi hlavu do písku.