Facka pro liberály. Proč je nacionalismus tak atraktivní? Překvapivá odpověď

Hluboký lidský instinkt

CSU propadla z téměř poloviny všech hlasů na zhruba třetinu, zatímco její tradiční rival, sociální demokracie (SPD), si vedl ještě hůře a skončil až na pátém místě, poukazuje renomovaný server. Doplňuje, že velké zisky zaznamenali Zelení, kteří dostali téměř dvojnásobek hlasů co SPD, přičemž čtvrté místo obsadila protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD).

Hlasy CSU odebraly pravice i střed, vysvětluje editorial. Zdůrazňuje, že v Bavorsku více voličů přešlo do středu než k populistům, zatímco v Evropě to vypadá, že populisté naopak zažívají vzestup.

„Slovo populistický je užitečná nálepka, ale zcela nevysvětluje sílu těchto hnutí,“ pokračuje The Guardian. Deklaruje, že se nelze zaměřit pouze na jejich nejzřetelnější rys - nepřátelství vůči cizincům -, ale je třeba vzít v potaz také pocit sounáležitosti společenství, který vytvářejí za pomoci kombinace náboženství a nacionalismu.

Jde přitom o hluboký lidský instinkt, jehož spontánní projevy lze pozorovat i u hrajících si dětí, uvádí prestižní deník. Dodává, že to nečiní nacionalismus či náboženství primitivními, jelikož ve své současné formě jsou oba uvedené fenomény produktem moderní společnosti.

Náboženství ani nacionalismus nicméně nejsou ve svém jádru liberální ani tržně orientované a společně odmítají ideály svobody a soběstačnosti, které zaplavily dnešní svět, podotýká britský server. Vysvětluje, že podle náboženství a nacionalismu se hodnota jedince odvíjí od jeho příslušnosti k většímu celku, tudíž jedinec není bytostně autonomní postavou, která musí jednat tak svobodně, jak jen to je možné.

V tomto smyslu jsou náboženství a nacionalismus hluboce protiliberální, deklaruje The Guardian. Pokládá tedy otázku, co z nich činí tak atraktivní vize.

„Nejjasnější odpověď zní, že jsou alespoň z poloviny pravdivé,“ připouští liberální deník. Konstatuje, že ve světě, kde samota představuje takový problém, že britská vláda zřídila při ministerstvu zdravotnictví oddíl pro řešení samoty, a kde jsou kola globální ekonomiky zcela hluchá k utrpení jakéhokoliv jedince, který se do nich chytí, je přirozené chápat společenství a sounáležitost jako jediné trvalé hodnoty.

Dvě roviny společenství

Populisté zdůrazňují význam společenství ve dvou rovinách, které jejich vizi činí tak atraktivní, domnívá se prestižní server. Za první označuje předpoklad, že jedinec se nemůže jednoduše rozhodnout odejít, ale nemůže být ani odvrhnut, a proto je populistické pojetí společenství cosi, čemu se lze pouze plně podrobit, podobně jako v případě tradiční rodiny.

„Domov je místem, kde vám ve chvíli, kdy je třeba tam jít, musí poskytnout přístřeší,“ cituje The Guardian báseň Roberta Frosta. Označuje ji za vyjádření ceny lidské bytosti jako takové, nikoliv její redukci na ekonomický přínos. Druhá rovina podle britského deníku spočívá v tom, že sounáležitost není zásluhová a i Frost ve své básni ostatně domov označuje za „cosi, co si nějak není třeba zasloužit“.

Mohlo by se tedy zdát, že podstatou populistických stran je odpírání práv ostatním, k čemuž ostatně skutečně dochází, poukazuje editorial. Varuje však, že populistům možná nic jiného ani nezbývá, protože sounáležitost, kterou nabízejí, si není třeba zasloužit, a tak je udělována na jiných, nezásluhových základech, například původu, barvě pleti či náboženské příslušnosti, které se v současném populismu proplétají.

AfD, vládnoucí strany v Polsku a Maďarsku, stejně jako protipapežská katolická Liga severu v Itálii využívají křesťanství jako nástroj k vyčlenění osob jiného vyznání a jiné než bílé barvy pleti, které souhrnně označují za „muslimy“, tvrdí The Guardian. Dodává, že toto nemá nic společného s teologií, jelikož přední náboženské osobnosti jsou často těmi nehlasitějšími obhájci práv uprchlíků v Evropě.

Křesťanství bylo v minulosti nástrojem k vytváření společenství, a proto jej lze použít stejně snadno k tvrzení, že cizinci sem historicky nepatří, jako k apelům, že jsou vítáni, poukazuje renomovaný deník. Připomíná, že podobně v Británii členství v anglikánské církvi silně souvisí s nepřátelstvím vůči EU, zatímco v USA bílí evangelíci téměř jednotně podporují prezidenta Donalda Trumpa.

„Jak může progresivní levice s tímto bojovat, nebo využít dané touhy k šlechetnějším účelům?“ pokládá otázku liberální server. Naznačuje, že také evropský sociální stát byl kdysi dostupný všem, bez ohledu na jejich zásluhy. Zelení zase mají vedle strašení apokalypsou také příběh o lepší, změnitelné budoucnosti, podotýká The Guardian. Dodává, že hlavní proud levice pak musí svou novou tezi teprve najít.