Třetina žen se stala obětí násilí. Odborníci přišli s neuvěřitelným plánem, jak to změnit

Laura Somoggi z nadace Womanity Foundation, která každoročně oceňuje jednotlivce a projekty za prevenci násilí na ženách, si myslí, že tento problém může být částečně řešen lepší adaptací měst. Součástí problému je, že města byla „plánována muži pro muže,“ říká pro The Guardian. Postupně se objevují iniciativy a projekty, které se snaží udělat městské prostředí pro ženy přátelštější.

Jedním z takových projektů je aplikace SafetiPin, která vznikla v Indickém Dillí. Podle mezinárodního panelu expertů z června letošního roku je Indie pro ženy vůbec nejnebezpečnější zemí na světě. SafetiPin vznikla v roce 2013 a postupně se rozšířila do dalších 50 měst po celém světě. Její uživatelky mohou hodnotit jednotlivé ulice podle bezpečnostních kritérií, jako je úroveň osvětlení, přehlednost prostředí, hustota kolemjdoucích, genderová diverzita nebo třeba dostupná doprava. Na základě těchto informací pak vzniká mapa města, která zobrazuje rizikovost jednotlivých míst. Aplikace také umožňuje sdílet polohu uživatelek s někým důvěryhodným.

„Zjišťujeme, že mnoho žen se díky tomu v noci cítí bezpečněji,“ říká pro The Guardian Kalpana Viswanath, spoluzakladatelka SafetiPin. Aplikace má navíc reálné dopady na podobu města. V samotném Dillí pomohla najít zhruba 7800 míst, kde chybělo osvětlení a podle Viswanath pak došlo k „devadesáti procentnímu zlepšení situace.“ Nyní navíc zaměstnanci SafetiPin spolupracují s místními úřady a radí jak upravit parky, zastávky hromadné dopravy nebo třeba toalety, aby se tam ženy cítily bezpečněji.

Káhira byla ve stejném průzkumu v roce 2017 prohlášena za pro ženy vůbec nejnebezpečnější světovou metropoli. Zpráva OSN z roku 2013 uvádí, že 99,3% egyptských žen zažilo sexuální obtěžování, přestože oficiální statistiky zmiňují méně než 10%. Ve městě proto získala na popularitě aplikace HarassMap. Funguje podobně jako SafetiPin, ale místo hodnocení bezpečnosti prostředí umožňuje uživatelkám zaznamenat, kde byly obtěžovány. Cílem je upozornit na rozsah problému a poukázat na to, kde k němu dochází nejčastěji. Od roku 2010 se podobný koncept rozšířil do dalších 80 zemí.

Ve španělské Barcelově zase funguje skupina „Collective Point 6“, která se snaží upravovat ulice města tak, aby byly pro ženy bezpečnější a příjemnější. „I na dobře osvětlených místech, kde se však nepohybují žádní další lidé, se nebudete cítit bezpečně,“ říká Sara Ortiz z iniciativy. Mezi členy kolektivu jsou architekti nebo třeba městští plánovači. Ve spolupráci s úřady se proto snaží provádět a doporučovat různé drobné změny, jako je třeba vhodné umístění velkých kontejnerů, vegetace nebo i parkovacích míst.

Guardian si všímá i dalších iniciativ zaměřených na větší bezpečnost žen. V keňské Nairobi například funguje program organizace No Means No Worldwide, která se snaží o prevenci případů znásilnění. V Nairobi je podle statistik této organizace každý rok znásilněna jedna dívka ze čtyř. Lektoři se proto zaměřují na výuku sebeobrany.

Podle studie, která zkoumala vliv kampaně, klesl v oblasti působení počet sexuálních útoků na polovinu. Během deseti měsíců od ukončení kurzu také více jak polovina žen a dívek, které se ho účastnily, uváděla, že nově nabyté zkušenosti použila k odvrácení útoku. V neposlední řadě pak o 46% poklesl počet dívek, které opouštěly školu z důvodu těhotenství.