Jak vyčadit lid, nebo prezidenta? Najde Macron lék na nemocnou Francii?

„Velké konzultaci“ by mělo vévodit téma, které před časem vzneslo hnutí „žlutých vest“: je jím otázka referenda na základě občanských podnětů. Demokratická procedura, jíž požadují „žluté vesty“, není dosud významně v ústavě Páté republiky zanesena. Národní konzultace, které mají podobu referenda, vyhlašuje výlučně prezident. „Je to patrně nejhlubší dimenze, kterou žluté vesty požadují,“ soudí Le Figaro.

Již v létě hodlal prezident Emmanuel Macron svolat Kongres, kde chtěl dostát svému volebnímu slibu po změně ústavy s ohledem na větší proporčnost voleb. To by mimo jiné znamenalo, že i menší strany budou více zastoupení v parlamentu, než dosud. Požadavek, který nabídli Macronovi politici z aliančního Demokratického hnutí (MoDem). Kvůli nekonečným stávkám železničárů se tak dosud Kongres nesešel. Bude mít nyní větší příležitost?

Hnutí „žlutých vest“ nepožaduje nyní pouze změnu sociálních norem v boji proti příliš drahým životním nákladům, ale přeje si také „lepší politické vyjádření občanů“. Hnutí v posledních dnech odsuzovalo často „politickou třídu“, která „nikoho a nic nezastupuje“.

Monarchistická republika, slabá reprezentace, slabá referenda

Francouzská republika je normativně sice tzv. poloprezidentský systém, v němž zahraniční i obrannou politiku řídí hlava státu, o podíl na moci se ale stále snaží usilovat i Národní shromáždění, zvolené v poslední letech po volbě prezidentské. Pátá republika vznikla v roce 1958 „na míru“ tehdejšímu generálu Charlesi de Gaullovi, jenž nastoupil k moci za pomoci vojenských výhrůžek spřízněných vojáků za Alžírském války. Proti předchozí labilní Čtvrté republice, přinesl větší stabilitu. Ale i ozvuk monarchismu v osobě prezidenta. Na to narážel Macron již před volbami, když o sobě mluvil jako o Jupiterovi.

Od roku 1962 je prezident volen přímou většinovou volbou. Hlavní páky státního aparátu, tvořeného ze státních úředníků, kteří mají definitivu (tzv. veřejná služba), drží v ruce prezident. Parlament schvaluje sice vládu, ta je ale velkou měrou zvykově podřízena prezidentovi. Je to právě prezident, který i rozpouští parlament, sám se rozpustit nemůže. Přesto existují čtyři možnosti, jak využít referenda ve francouzském ústavním systému.

Dvě jsou spojené s prezidentem, dvě s iniciativami poslanců nebo senátorů. Stalo se tak na základě reforem, které navrhl prezident Nicolas Sarkozy.

Prvním je referendum legislativní, spjaté s článkem 11 ústavy, jež umožňuje prezidentovi na základě návrhu vlády nebo obou komor parlamentu předložit projekt referenda k zákonu, který se týká organizace moci, ratifikace smlouvy nebo (od roku 1995) ekonomických, sociálních nebo ekologických reforem.

Druhým je referendum konstituční, kde podle článku 89 může dojít ke změně ústavy. A je to opět prezident, který musí může rozhodnout ke svolání dvou komor v rámci tzv. Kongresu: text musí být přijat dvěmi třetinami poslanců a senátorů.

Dvě referenda, v nichž se dosud uplatňuje ve Francii „lidová vůle“ přímo se týkají otázek lokálních (článek 72-1) a otázek evropských (článek 88-5).

Ten samý rok 2008 navrhl prezident Sarkozy s návrhem na „referendum sdílené iniciativy“, jež rozšiřuje článek 11. Buď pětina poslanců (tzn. 185 poslanců nebo senátorů) podpořená desetinou elektorátu (tzn. 4, 5 miliony voličů) může rovněž navrhnout referendum. Platná je od roku 20015, nikdy jí ale nebylo dosud využito. Nejde ovšem o iniciativu přímo občanskou, ale vyloženě pod „kontrolou poslanců“.

RIC vrací do hry občany. Zárodek politického puče?

To, co se v poslední době děje kolem RIC (fr.: „référendum d’initiative citoyenne“ - referendum občanské iniciativy) vyžaduje zvýšenou pozornost. Otázka, jíž se hodlá podle svých slov vážně prezident zabývat, byla v uplynulých dnech vznášena na mnoha transparentech v ulicích měst. Mnohem více, než v předchozích týdnech, v nichž se „žluté vesty“ soustředily na „vysoké daně“ a „zvyšování ceny pohonných hmot“. Problém je u RIC v tom, že jde vyloženě proti obecně chápané „reprezentativní demokracii“, zastoupené poslanci v Národním shromáždění.

I když jsou požadavky „žlutých vest“ někdy mlhavé, v otázce RIC jsou až překvapivě přesné a detailní. Na Facebooku skupina EHS – Politické rozpory aneb Jak vyčadit lid, která má vysokou sledovanost (více než 600 000 internautů) požaduje čtyři typy referenda: 1. RIC abrogatorní, jež by lidu umožnila zrušení zákona ; 2. RIC revokační, umožňují lidu odvolat jakéhokoliv politika, i prezidenta, ministra nebo poslance; 3. RIC legislativní, při němž by lid mohl navrhnout text zákona ; 4. RIC ústavní, jež by umožnila změnit nebo doplnit ústavu.

Tato skupina, kterou cituje Le Figaro, požaduje, aby byl zřízen „čitelný a efektivní portál, který bude rámován nezávislou kontrolní organizací, na němž budou moci lidé navrhovat zákony“. Pokud podle nich zákon získá 700 000 podpisů, může se o zákonu diskutovat, může být zformulován a předložen rok od zahájení sbírání podpisů Národnímu shromáždění, jež bude mít povinnost ji předložit lidu.

Mnozí francouzští politici, upřesňuje Le Monde, zejména z politických okrajů, ať již Jean-Luc Mélenchon z Nepoddajné Francie (LFI), jenž nabízel tzv. revokační referendum nebo Marine Le Penová z Národního sdružení (RN) nebo Nicolas Dupont-Aignan nabízeli podobná referenda (počet podpisů zde limitovali na 500 000). S návrhy přišel i bývalý socialista Benoît Hamon, který nabízel k úvaze 1 procento počtu občanů k tomu, aby parlament se návrhem zabýval. Centristé ze Svazu demokratů a nezávislých (UDI) či Demokratického hnutí (MoDem) ale vždy vyžadovali silný podíl parlamentu, aby nedošlo k „ústavnímu puči“.

Prezident Emmanuel Macron se dosud nikdy takhle otevřeně jako tento týden nevyslovil o občanských iniciativách, jež by předkládaly návrhy k referendu. „Vše můžeme být diskutováno,“ řekl v sobotu v televizním vystoupení na BFMTV předseda Národního shromáždění Richard ferrand z Macronova hnutí Republika na pochodu (LREM). Podle něj je nutné „přinést vypracované odpovědi na komplexní problémy“, neboť není možné se „spokojit se zjednodušeným řešením“.

Kdo koho vlastně vyčadí? Uvidíme... možná již brzy.