Dobro proti zlu? „Majka" Čaputová bojuje za dobro na Slovensku! Může to mít vliv i na Česko?

Dobří a slušní lidé chtějí dobro, ne zlo!

Její heslo do kampaně zní: „Nevzdáme sa, postavíme sa zlu a spolu to dokážeme!" To je na liberální kandidátku, která ani nepovažuje manželství za to podstatné, docela velká síla. Co myslí kandidátka tím „zlem"? Ve vyjádření ze 17. října 2018, které je možné si přečíst na jejím facebookovém profilu, pokud jsem si všiml dobře, o tom mluví poprvé. V různé formě o tom potom mluví znovu. Stojí za to si to „poprvé" ocitovat celé. Zní totiž jako nějaká reklamní brožura hnutí „new age".

„Lidé na Slovensku jsou často unavení a zklamaní neférovostí a tím, že spravedlnost nefunguje včas a pro všechny stejně. V příbězích, v kterých jsem jako advokátka pomáhala, jsem se v těch nejtěžších chvílích zamýšlela nad tím, co to vlastně znamená, postavit se zlu. Uvědomila jsem si, že zlo není možné přebít, že na to je třeba jít jinak," napsala a na efektním videu na pozadí s bratislavským Mostem SNP, dodala: „Dělejme dobré věci, pomáhejme, služme a důvěřujme tomu, že se to dá. Že to spolu dáme."

V klipu, který je k dispozici na YouTube k tomu ke dni 15. listopadu 2018, vyrobila i to, co by se dalo nazvat „kavárenskou vzpourou": Postavme se zlu! „Seděla jsem proti arogantním mocným, kteří chtěli, abych to vzdala! Řekla jsem, co by udělala patrně většina z nás. Řekla jsem: Ne!" Kolem ní vstávají mladí a krásní lidé, kteří se k ní patrně přidávají. „Dobro na Slovensku zvítězí, jakmile se spojí dobří a slušní lidé, kterých je na Slovensku stále víc!"

Při odstoupení Roberta Mistríka 26. února zase zopakovala: „Děkuji za velké gesto. Zlo porazíme, jen když se spojíme."

Čaputová: Liberální tah i zázemí, konzervativní slogan

Na jejím profilu, který je k dispozici, zjistíme, že tato pětačtyřicetiletá dáma je kandidátkou neparlamentní strany Progresívne Slovensko, kde rovněž zastává funkci místopředsedkyně. Strana vznikla v roce 2016, oficiálně byla zaregistrovaná až 27. listopadu 2017. jde patrně o výsledek „ideové konference" z 18. září téhož roku, které se zúčastnil Guy Verhofstadt, předseda Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) a další zástupci liberálních stran z Rakouska (NEOS), Polska (Nowoczesna) a Maďarska  (Momentum).

Tato uskupení, jejichž zásadní afiliací je příslušnost k evropským liberálům a demokratům, dlouhodobě tvoří jednu z evropských frakcí, ale i stran, které v nynějším střetu na evropské úrovni stojí sešikovaní především za Emmanuelem Macronem, který utvořil s ALDE strategickou alianci. Tah na Slovensku se Zuzanou Čaputovou, která se tu v Česku vynořila doslova jako Majka z Gurunu, která kdysi taky „spadla z oblakov", abych tu připomněl slavný československý seriál téhož jména, který byl vysílán v letech 1977 až 1980, působí efektně. Vypadá to, že podobně jako se Majka snažila seznámit na Zemi se „světem lidí a jejich radostmi i smutky, přátelstvím a vzájemnou pomocí", také Zuzana Čaputová, rozená Strapáková, je tak trochu z Gurunu.

Ne, nelze jí vytknout, že by neměla snahu a odvahu seznamovat se s lidskými „radostmi i smutky", neboť má za sebou hned dvě velmi viditelné kauzy: nepovolenou skládku v Pezinku a snahu zvrátit Mečiarovy amnestie v dresu sdružení Via Iuris se 76 000 podpisy. Obě kauzy dokázala mimořádně úspěšně vykomunikovat, a v obou případech v zásadě i dotáhnout do konce. Její občanské postoje se jistě týkají konkrétních věcí. U nepovolené skládky v Pezimu je to jasné, u Mečiarových amnestií se ale na tom shodla celá politická scéna.

Navíc, kandidátem do Evropského parlamentu je za Progresívne Slovensko její místopředseda Michal Šimečka, politolog a syn Michala M. Šimečky, spisovatele a novináře, známého i u nás z časů Respektu v letech 2006 až 2009. Zdá se to být v zásadě jasné, jenže...

Je opravdu možné „porazit zlo", když se „spojí dobří a slušní" lidé? Obávám se, že to může zafungovat jenom tehdy, když k takovému heslu existuje důvěra, daná patrně nějakým velkým morálním otřesem. A to se přesně na Slovensku stalo! Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky, rozpoutal v katolickém Slovensku doslova „pašijové procesí", kde „boj proti zlu" náhle nabral nejen metafyzický, ale zcela konkrétní rozměr. Vymýtání „zla" z těla slovenské politiky se odehrává způsobem, který připomíná „vymýtání komunismu" z těla společnosti polské. V Česku, byť i zde tento narativ známe, je to přeci jenom jaksi „morálně slabší".

Na webových stránkách tohoto Progresívného Slovenska ovšem nepřekvapí, že klade důraz na komunitu a hodnoty, a pojetí progresivismu vypadá jako trochu spojení modlitebního breviáře a výběru z katechismus církve. „Největší výzvy Slovenska nemají ideologický charakter," dočteme se na stránkách. „Jsme přesvědčeni, že na námi prosazovaných prioritách se dovedou shodnout progresivní křesťan i liberál, rozumný pravičák i socialista."

Přichází „Majka" Čaputová jako nová Radičová?

Politička, která má úsměv na rtech a nejistotu v hlase, připomíná trochu Ivetu Radičovou, jen o sedmnáct let mladší. To, že se obě dámy již setkaly, je jen v logice věcí. Měly si jistě co říct, protože i jejich trajektorie se v mnoha věcech podobají. Ne, když si vzpomeneme na Magdu Vašáryovou, nezdá se mi, že by Slovensku chyběly odvážné ženy.

V tomto ohledu může být Čaputová jako třetí v pořadí jistě velkou inspirací i v Česku. Ale v něčem jsme přeci jenom jiní. Nevěříme ani v Boha, ani v Desatero, a „pravda a láska", ten ekumenicky abstraktní slogan, se změnil v čase na „lež a nenávist". Jaký otřes vlastně potřebuje česká společnost?

Mimochodem, napadá mě, že by se advokátka Čaputová mohla sejít s představitelkou Majky, mají stejné křestní jméno, bývalou herečkou Pravňaskou. Jsou totiž generační souputnice. Třeba ta stará Majka sveze Majku novou v tramvaji, kterou nyní v Bratislavě řídí...