Revize maďarských hranic? Orbán si hraje s ohněm, varuje historik

Maďarský trojský kůň

"Návštěva je závažnou chybou," konstatují Berschinski a Brands. Problém vidí nejen v tom, že bude vnímána jako americká podpora politikovi, který úspěšně rozkládá demokracii, ale také v údajné signalizaci agendy, která zásadně ohrožuje transatlantickou bezpečnost.

Orbán není první autoritář, pro které má Trump pochvalná slova, připomíná Brands a Berschinski. Konstatují, že šéf Bílého domu si nadbíhá některým nejzkaženějším a nejvíc protidemokratickým politikům světa, například Vladimiru Putinovi, Kim Čong-unovi, Recepu Tayyipu Erdoğanovi, Abdovi Fattáhovi as-Sísísmu, Mohamedu bin Salmánovi či Rodrigovi Dutertemu.

Maďarský premiér ovšem vyčnívá i z uvedeného výčtu, jelikož v posledních devíti letech realizoval četné antidemokratické kroky, o kterých Trump může jen tweetovat, deklarují aktivista s historikem. Připomínají, že Orbán nechal přepsat maďarskou ústavu a rozložil soudní moc, umlčel média, vyštval z Maďarska přední univerzitu a kriminalizoval činnost některých lidskoprávních organizací, přičemž opakovaně vítězí v silně problematických volbách díky útokům na migranty, muslimské "nájezdníky" a židovské "finančníky", kteří je údajně podporují.

Souběžně s tím se Orbánovo Maďarsko - člen NATO - sbližuje s Ruskem a premiérovy útoky na média a nevládní organizace připomínají taktiku ruského prezidenta Putina, tvrdí Brands s Berschinským. Dodávají, že spolu s tím Orbán brání hlubšímu angažmá Severoatlantické aliance na Ukrajině, pomáhá chránit podezřelé ruské obchodníky se zbraněmi před americkou justicí a rovněž podpořil ruskou anexi Krymu, navzdory oficiálním postojům EU i NATO.

Za ještě znepokojivější považují autoři komentáře to, že mnozí západní pozorovatelé věří, že maďarská vláda je infiltrována ruskými tajnými službami a působí jako "trojský kůň" v NATO. "Trumpova administrativa odpověděla na tento znepokojivý trend podporou maďarské vládě," konstatují Berschinski a Brands. Doplňují, že podle logiky Trumpova týmu lze prostřednictvím přehlížení Orbánových útoků na vládu práva udržet Maďarsko na "své straně", proti Rusku, a ještě mu prodat zbraně.  

Tato strategie se vymstí, protože stávající americká politika nepochybně neodráží deklarované hodnoty USA a nedává smysl ani ze strategického hlediska, tvrdí historik s aktivistou. To, že spolu s opouštěním liberální demokracie se Orbán upíná k Putinovi nepovažují za náhodu, protože "autoritářští ptáci" sedají jeden k druhému.

Historie se opakuje

Protidemokratická, proruská politika členské země NATO přináší množství akutních bezpečnostních problémů, ale celková hrozba orbánismu je mnohem širší, varují Berschinski s Brandsem. Její jádro vidí ve způsobu, jakým maďarský premiér reviduje temné kapitoly evropské historie a tímto výkladem pomáhá udržovat svou stranu u moci.

"Orbánovy současné snahy přepsat maďarskou roli v holocaustu jsou dobře zdokumentované a zároveň znepokojivé," pokračují Brands a Berschinski. Podotýkají, že méně viditelné jsou ovšem kroky a rétorika, kterými Orbán ospravedlňuje nároky na území, o než Maďarsko přišlo po první světové válce.   

V uvedeném konfliktu bojovalo Rakousko-Uhersko po boku Německa a nakonec podlehlo spojeneckým mocnostem v čele s Británií, Francií a USA, připomíná aktivista a historik. Vysvětlují, že podobně jako Versailleská smlouva formálně ukončila válku s Německem, vítězné mocnosti připravily samostatnou Trianonskou smlouvu pro Maďarsko, která učinila z moderního Maďarska malý stát.   

Meziválečná maďarská vláda se tak rozhodla spojit s Německem v rámci Osy během druhé světové války, především v naději, že získá zpět území ztracená o dvě dekády dříve, nastiňují Berschinski a Brands. Dodávají, že po rozpadu sovětského bloku ale maďarští politici přijali stávající hranice, jelikož si uvědomovali ničivé důsledky iredentismu v evropské historii.

Maďarské přijetí do NATO v roce 1999 bylo podmiňováno tím, že Budapešť přijme územní statut quo, ale Orbán a maďarská nacionalistická krajní pravice, kterou reprezentuje, nyní tuto spící otázku opět oživili, poukazují Brands s Berschinským.  Připomínají, že Orbán aktivně podporuje historickou rehabilitaci maďarských meziválečných politiků, které označuje za "mimořádné státníky" a dokonce plánuje vybudovat v Budapešti památník Trianonu a "Velkého Maďarska", čímž dává najevo, jak se staví k územím, o něž země přišla před celým stoletím.

"Evropa si připomene stoleté výročí Versailleské smlouvy letos v létě a Trianonské smlouvy v roce 2020. Mezitím je pravděpodobné, že Orbán bude eskalovat svou nacionalistickou rétoriku," obávají se historik a aktivista. Dodávají, že analytici se sice neshodnou v tom, zda je Orbánova podpora "Velkému Maďarsku" autentická, či se chce pouze zavděčit svým voličům, ale na tom příliš nezáleží, protože iredentistická rétorika představuje v kontextu dějin Evropy hru s ohněm.  

Není pravděpodobné, že Trump na tyto otázky upozorní během své schůzky s Orbánem, míní Berschinski a Brands. Připouštějí, že důsledky nacionalistické rétoriky maďarského premiéra se mohou plně projevit až za několik let, ale varují, že historie se občas opakuje a tón, který Orbán volí, ohrožuje mezinárodní bezpečnost, tudíž by neměl dostat prostor v Oválné pracovně Bílého domu.