Až vyhyne lidstvo. Akademik naznačil, co přijde po apokalypse

Smrtící zbraň ve válce s biosférou

Více lidí chodilo na povrchu Měsíce, než se ponořilo na nejhlubší místo v pozemských oceánech, do Mariánského příkopu, který by svou hloubkou přes 10 kilometrů dokázal pohltit celý Mount Everest, uvádí akademik. Skutečnost, že i v této odlehlé části oceánu lze nalézt plastový odpad přesto nepovažuje za překvapivou.

"V roce 2015 bylo vyrobeno přes 300 milionů tun plastů," píše odborník. Varuje, že tento trend pokračuje a číslo se rok od roku zvyšuje, jelikož stále více produktů a pohodlnost zvyšuje poptávku po plastech.

Plasty jsou polymery složené z řetězců molekul a vyrábí se z ropy či plynu, tedy přeměněných fosilií karbonu, poukazuje Dyke. Doplňuje, že vlastnosti, které jim dávají užitečnost - tedy trvanlivost a lehkost -, z nich zároveň dělají další smrtící zbraň ve "válce, kterou lidstvo vede se zbytkem biosféry". Skutečnost, že dopad plastů na naší planetu je pouze nezamýšleným vedlejším produktem lidského "románku" s platy, není příliš podstatná pro zvířata, která kvůli plastům umírají, či pro postižené ekosystémy, zdůrazňuje expert.

Seriál Modrá planeta II mnoha lidem ukázal, jakou spoušť působí plasty v mořských ekosystémech, věří akademik. Vysvětluje, že plasty jsou natolik rozšířené, že snadno uniknou sběru odpadu, případně jsou často jednoduše odhazovány. Opatření jako zákaz plastových brček přitom podle odborníka budou mít jen malý dopad a mnohem lepší by bylo omezit konzumaci ryb, protože v některých oblastech tvoří až polovinu plastového odpadu použité rybářské vybavení.

"Plastový odpad spatřený Victorem Vescovou se nakonec biologicky rozloží," připouští Dyke. Podotýká, že plastový sáček se průměrně rozpadne za několik desetiletí, ale plastová láhev již za několik století. To co je označováno za biologický rozklad, by ovšem mělo být nazýváno biologickým rozpadem, uvádí expert. Vysvětluje, že sáčky, brčka a lahve změknou a rozpadnou se na malé částečky, které se smísí s planktonem tvořícím základ potravního řetězce.

Nedávný výzkum přitom zjistil, že téměř tři čtvrtiny živočichů vyzvednutých z šesti nejhlubších míst v oceánech mají v zažívacím traktu plasty či mikrovlákna, takže se tyto materiály nacházejí prakticky ve všech mořských ekosystémech, poukazuje akademik. Dodává, že i za situace, kdy lidé přestanou zcela produkovat plasty, jejich stopa na Zemi bude dále přítomná.

Jako dinosauři

Podle odborníka stojí za to si představit, co by se stalo, pokud by druh Homo sapiens náhle vyhynul. "Způsob našeho zániku ponechám na vaší představivosti. Stačí říct, že jednoho dne vyjde Slunce na planetě, která již nehostí náš konkrétní druh inteligentních lidoopů," pokračuje Dyke. Zdůrazňuje, že i nejodolnější budovy se nakonec rozpadnou a biosféra, která je nyní pod útokem neustále rostoucí civilizace, si vezme zpět oblasti, které nyní zabírají naše města a farmy.

Lidský dopad na pozemské systémy zde ale zůstane, konstatuje expert. Vysvětluje, že lidská činnost již dosáhla takové míry, že se stala geologickou silou a nejen plasty, ale také nové chemikálie, které nepodléhají biologickému rozkladu, způsobí, že v horninách zůstane zachována zvláštní tenká vrstva exotického materiálu.

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře již dosáhla nejvyšší úrovně za poslední tři miliony let a ovlivní složení oceánských sedimentů, podotýká Dyke. Za nejpodstatnější však považuje to, že ve všech ekosystémech začínají vymírat živočišné druhy a biosféra zřejmě vstupuje do éry masového vymírání, o kterém budou jednou fosilní důkazy.   

S ohledem na tyto změny vědci zvažují, zda nehovořit o nové geologické epoše, antropocénu, konstatuje odborník. Vysvětluje, že pokud by miliony let po apokalyptickém vyhynutí lidí navštívili naší planetu mimozemšťané, snadno by odhalili naší někdejší existenci díky analýze vrstev hornin, podobně jako my dokážeme rekonstruovat konec éry dinosaurů díky pohledu na vrstvy, které vnikaly v té době. "Dnešní rozdíl je ten, že lidé jsou tím (smrtícím) asteroidem," deklaruje Dyke.  

Objev plastů na jednom z nejodlehlejších míst planety by nám měl sdělit, že náš čas může skončit, pokud rychle nezačneme napravovat dopady naší činnosti, varuje expert. Uvádí, že Země bude existovat nadále, bez ohledu na lidskou aktivitu, a zotaví se o biosféra, pokud bude mít dostatek času. "Neexistuje však garance, že naše civilizace dokáže vyzrát na dopady našeho vlastního odpadu," uzavírá akademik.