Theresa Mayová? Premiérka Brexitu zvládla mnohé výzvy, odchod z EU ji zlomil vaz

- Ministerskou předsedkyní se Mayová stala v červenci 2016. V premiérské funkci i v křesle vůdce britských konzervativců vystřídala Davida Camerona, jenž odstoupil po referendu o brexitu, ve kterém Britové v červnu 2016 dali sbohem Evropské unii a které Cameron osobně vyhlásil. Po "železné lady" Margaret Thatcherové je druhou premiérkou v dějinách Británie. Do té doby byla od května 2010 ministryní vnitra. Dnes oznámila, že 7. června skončí jako vůdkyně konzervativců. V čele vlády zůstane, dokud si její strana nenajde nového vůdce, což by se mělo stát v řádu týdnů.

- Před nástupem do premiérského úřadu sice byla pro členství v EU, ale držela se stranou předreferendové kampaně. Po referendu prohlásila, že brexit je nevyhnutelný a opakovaně odmítala výzvy k uspořádání nového hlasování s tím, že je nutno respektovat výsledek toho prvního.

- Předloni se rozhodla vypsat předčasné volby ve snaze posílit svou pozici před jednáním o odchodu země z EU. Konzervativci sice vyhráli, přišli ale o většinu v Dolní sněmovně. Poté začalo vyjednávání Londýna a Bruselu o podmínkách brexitu.

- Loni v červenci Mayová představila takzvaný plán z Chequers, vládní koncepci, která hodlala zachovat více obchodních vazeb na EU; zastánci brexitu bez dohody označili tento model za příliš měkký a Mayováse sama ujala vyjednávání s EU. Její kabinet později podpořil návrh dohody o brexitu připravený britskými a unijními vyjednavači.

- V polovině loňského prosince Mayová ustála hlasování poslanců své strany o nedůvěře, ve kterém se rozhodovalo, zda bude dál vůdkyní strany a předsedkyní vlády. Předtím uvedla, že už konzervativce do řádných voleb v roce 2022 nepovede.

- V polovině letošního ledna britský parlament dohodu o vystoupení země z EU odmítl, Mayovápředstavila plán B a koncem února se poprvé zmínila o možnosti odkladu brexitu. Poslanci dohodu odmítli i při druhém hlasování 12. března, třebaže se Mayová den předtím domluvila s předsedou EK Jeanem-Claudem Junckerem na doplňku ujednání, který zajišťuje, že EU se nebude snažit neomezeně dlouhou dobu uplatňovat tzv. irskou pojistku, jež je sporným bodem a má zabránit zavedení klasického hraničního režimu mezi Irskem a Severním Irskem.

- Po schválení odkladu brexitu unií 21. března se Mayová dál snažila prosadit třetí hlasování v parlamentu o brexitové dohodě, což po několika dnech podpořila příslibem své rezignace, pokud dokument bude přijat. Dolní sněmovna nicméně 29. března potřetí dohodu odmítla a EU poté 10. dubna umožnila Británii posunout lhůtu brexitu do 31. října.

- Tento týden 21. května představila Mayová kompromisní plán, který označila za "novou brexitovou dohodu". Plán však vyvolal revoltu ve vládě a výzvy k odchodu Mayové. Vedení vlivného výboru britských konzervativních poslanců ale o den později nezměnilo stranická pravidla a neumožnilo ihned znovu hlasovat o vyslovení nedůvěry Mayové.

- Kromě brexitu musela Mayová jako premiérka řešit například kauzu kolem otravy bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije nervovým jedem loni v březnu na jihu Anglie, která vedla k diplomatické roztržce s Ruskem. Potýkala se také s migrační krizí. Na jednáních EU hájila politiku své vlády, která byla proti rozdělení uprchlíků podle kvót.

- Mayová se narodila 1. října 1956 jako Theresa Brasierová, rodiče záhy přesídlili do Oxfordshiru. Vystudovala geografii na Oxfordu. Tehdy poznala svého manžela Philipa, nyní investičního bankéře, a to na studentské taneční party. Děti nemají. Pár seznámila jejich společná kamarádka - studentka na výměnném pobytu Bénazír Bhuttová, pozdější pákistánská premiérka, zavražděná v roce 2007.

- V 70. a 80. letech pracovala ve finančnictví, například v centrální bance. V letech 1986 až 1994 byla členkou městské rady jednoho z londýnských obvodů. V roce 1997 ji zvolili do parlamentu, v letech 2002 až 2003 byla jako první žena v historii výkonnou předsedkyní Konzervativní strany. Působila v několika stínových vládách. V květnu 2010 se stala ministryní vnitra a pro záležitosti žen a rovné příležitosti. Od roku 2012 byla už jen ministryní vnitra.