"Fackovací zákon" je zpět. Zakáže Británie pohlavky? Čtěte názory expertů

"Zákon zakazuje bít jiného dospělého člověka i fyzicky trestat vašeho domácího mazlíčka, ale nedostatečně řeší fakt, že můžete fyzicky trestat vaše dítě," myslí si Atkinsonová, která úřad vede od roku 2009. Jako bývalá učitelka prý nikdy nesáhla k fyzickým trestům. "Jsem přesvědčena, že bychom měli přistoupit k jejich zákazu," prohlásila.

Současná britská legislativa umožňuje lehké fyzické tresty dětí, nesmí jim ale způsobit viditelné modřiny, škrábance a rány. I to by ale podle Atkinsonové mělo skončit.

Zatímco britská organizace bojující proti zneužívání dětí NSPCC iniciativu Atkinsonové přivítala, neboť bití dětí je podle ní "neefektivní a škodlivé", mluvčí vlády reagovala zdrženlivěji. "Naše politika vůči bití je jasná. Netolerujeme násilí vůči dětem. Na druhou stranu nechceme kriminalizovat rodiče za to, že dítěti mírně naplácali," uvedla.

Co na to čeští psychologové?

"S trochou nadsázky lze říci, že výchova je řízená frustrace. Děti nemají přirozenou záklopku, která by jim pomohla rozlišit mezi dobrým a zlým. Existují tisíce příkladů, kdy rodiče dítě řízeně frustrují, aby získalo užitečné návyky pro budoucí život. Hodnota těchto návyků je ohromná, protože na nich do značné míry závisí nejen zdraví dítěte, ale i jeho životní úspěšnost. Abychom mohli řízenou frustraci uskutečňovat, musíme používat nejrůznější motivační techniky. Ne vždy vystačíme s pozitivní motivací a odměnami. Součástí výchovy proto bylo, je a bude i používání technik nepříjemných, a to dvou kategorií: psychických a tělesných", tvrdí psycholog Jeroným Klimeš. Zároveň přiznává, že v praxi u svých vlastních dětí fyzických trestů téměř neužívá.

"Jako matka pěti dětí jsem toho názoru, že někdy je jeden bezpečný úder na málo zranitelné místo potomkovo účinnější než stokrát vysvětlované pravidlo. Je např. nesmysl dělat dvouletému dítěti přednášku o nebezpečích elektrického proudu před zásuvkou, do které se chystá strčit prst. Proto mám z tažení proti fyzickým trestům trochu obavu. Jistě, je spousta týraných dětí a je třeba jim pomoci. A je třeba pomoci i rodičům, aby se neuchylovali k takovým metodám, které dítě ponižují a trápí. Přesto představa, že vznikne nějaký zákon tak zásadně zasahující rodičům do výchovy, je pro mne traumatizující. Myslím že rodičů tyranů by především ubylo, kdyby by se více podporovala rodina, jako instituce, onen ´základ státu´, a to tak, aby rodiče mohli v klidu vychovávat potomky. Jde i o podporu rodinného života v tom smyslu, aby ubylo rozvodů a nevznikal dav zraněných, nevyrovnaných, psychicky narušených jedinců - často budoucích nevyrovnaných násilných rodičů. Jako společnost navíc postrádáme neagresivní příklady řešení problémů ve veřejném životě", domnívá se manažerka dívčího časopisu IN Helena Filcíková.

"Pokud už dítě trestáme, je nutné, aby vědělo, za jaký konkrétní čin trest přichází. Rodiče by neměli zapomínat na to, že trest sám o sobě pozitivní motivaci nepřináší. Má-li se v dítěti probouzet cit pro spravedlnost a mravní jednání, musí být tresty úměrné velikosti provinění, nesmí v dětech narušovat jistotu v lásku rodičů a musí zřetelně nechávat volnou cestu k usmíření. Z hlediska duševní hygieny dítěte je také naprosto nezbytné, aby trest následoval bezprostředně po provinění," píše PhDr. Eva Lábusová na svém webu evalabusova.cz.