"Otec Evropy" zemřel před 1200 lety, vtrhl i do pohanských Čech

Karel I. Veliký se narodil 2. dubna 742 (podle jiných pramenů 747), císařskou korunu přijal v roce 800. Byl oddaným křesťanem, který svoji víru šířil Evropou - nejčastěji mečem. Zdokonalil systém státní správy a vojenské organizace, zavedl také jednu společnou měnu, která se ujala i za hranicemi ovládaného území. Kanonizaci Karla I. Velikého vyhlásil v roce 1165 vzdoropapež Paschalis III, církev ji ale zpochybňuje.

Osobnost císaře připomněla sobotní mše ve svatovítské katedrále na Pražském hradě. Celebroval ji arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka. Na svého předka při ní vzpomínalo několik desítek příslušníku českých šlechtických rodů - zástupci Kinských, Šternberků, Schwarzenberků, Kolowratů či Lobkowiczů, uvedl rozhlas.cz.

„Karel Veliký je velký pojem a jedna z největších evropských postav. Já si ho osobně strašně vážím, jeho doba je nesmírně zajímavá. Ráda o tom čtu a zabývám se tím," sděluje Marie Kopečková, rozená Šternberková.

Obdobně se o panovníkovi vyjadřuje i Adriana Kerssenbrocková, potomkyně 20. generace po Karlu Velikém: „Kdyby ho nebylo, nebyli bychom tu my ani celá evropská kultura."

Karel Veliký byl světskou rukou papeže, která christianizovala pohany násilím. Císař i jeho potomci si osobovali právo k panství nad celým křesťanským světem. Proto se Karel pokusil i o podmanění pohanských Čechů a jejich obrácení ke křesťanství.

Franští letopisci o těchto tažení zapsali: "Roku 805 vypravil Karel Veliký dvojí velké vojsko do Čech pod vedením prvorozeného syna svého Karla. Frankové protáhli zemí Lučanů, kdež darmo obléhali Kadaň, a přešedše přes Ohři, vtrhli do knížecích Čech někde v okolí Řípu, ano i přes Labe, tedy do země Pšovanů. Čechové však, nemohouce tak veliké moci odolati v šiku, zaujali postavení v lesích a na vrších, i pokoušeli nepřítele odtud menšími šarvátkami, ve kterých přišel toliko jeden z tehdejších vojvodů čili lechů českých o život. Frankové, trpíce nedostatek potravy a píce, musili konečně odtáhnouti s nepořízením."

"Hned roku 806 vtrhlo vojsko franské opět do země, ale utrpělo škodu, jak franští letopiscové praví, jen malou. O dalším válčení nic se nepíše. Zdá se, že se věc skončila smlouvou nějakou, kterou Čechové jakožto národ malý podvolili se k ročnímu poplatku, aby sobě zjednali pokoj s nepřítelem příliš mocným," píše autor kroniky.