Romové trpí, diskriminace je děsivá, varuje EU. Česko také selhalo

"Společnost je jen tak silná, nakolik silný je její nejslabší článek," zdůraznil Barroso, s kterým souhlasila také eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová. Zástupci Evropské komise připomněli, že ve finančním období na roky 2014 až 2020 je v Evropském sociálním fondu 80 miliard eur (2,1 bilionu Kč) a nejméně pětina z této částky musí být využita na boj se sociálním vyloučením a chudobou.

Potřeba však prý jsou nejen peníze, ale také důsledné uplatňování evropské politiky v této oblasti. "Uvedení plánů v život je klíčové," míní Barroso. Politici se podle něj naopak musejí postavit rostoucí antiromské rétorice a předsudkům ve veřejné debatě v EU.

"Romské obyvatelstvo nadále čelí alarmující míře diskriminace na pracovním trhu, ve vzdělávání a zdravotní péči a podstatně horším životním podmínkám, než jejich sousedé," prohlásil eurokomisař pro zaměstnanost, sociální věci a začlenění László Andor. Zdůraznil přitom, že Romové představují výraznou a rostoucí součást budoucích pracovních sil.

Andor poukázal na potřebu strukturálních reforem, které by měly bojovat s nezaměstnaností mladých lidí, a Romů zvláště. "Začleňování Romů není jen otázkou solidarity. Je to také klíčová demografická a ekonomická příležitost pro Evropu," dodal komisař.

Rumunští a bulharští Romové byli v loňském roce vyhošťováni z Francie, které kvůli tomu Evropská komise pohrozila, neboť postup je v rozporu s právem občanů EU na volný pohyb po prostoru osmadvacítky. Tehdejší francouzský ministr vnitra sklidil kritiku za výroky, že životní styl Romů je v rozporu s francouzským způsobem života.

"Když se podívám, co se posledních 500 let vůči Romům v Evropě páchalo, tak cítím v posledních čtyřech letech obrovskou práci. Je obrovská vůle a vědomí shora, že něco pro 12 milionů Evropanů musíme změnit," míní Kumar Vishwanathan z ostravského občanského sdružení Vzájemné soužití. Od Barrosovy komise, která vytvořila právní, finanční a politický rámec, podle něj víc není možné chtít.

Česko selhalo

V České republice se podle ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera situace i kvůli hospodářské krizi nelepší. "Přibylo sociálně vyloučených lokalit, což ale neznamená, že by se nic nedělalo," poznamenal. Připraveným strategiím však podle něj v minulosti vládní politika nešla příliš naproti.

Na národní úrovni vidí potíže i Vishwanthan. "U nás v Česku se selhalo právě zde. Minulé vlády nevyužily možností čerpání evropských dotací, nabízených nástrojů. Pak není divu, že na místní úrovni nebyla kapacita," podotkl. Nová vláda by to ale mohla změnit, myslí si aktivista.

Diskriminace v České republice existuje hned v několika oblastech. Nejde však o záměrnou a cílenou diskriminaci některých skupin ze strany vlády nebo státu, ale spíše o ignoraci těch praktik, jejichž základ je zakořeněn v předsudcích a xenofobii většinové populace.

Vládní opatření se mnohdy míjí účinkem, neboť často neřeší jevy, na které se zaměřují, anebo nezasahují pravé příčiny problémů (největším legislativním úspěchem poslední doby je implementovaní směrnice 2000/43/EC).

Dne 17. června 2009 byl Parlamentem České republiky přijat zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, tzv. antidiskriminační zákon, který vyjma druhé části nabyl účinnosti dne 1. září 2009.

Vedle legislativních změn a akčních plánů je nezbytně nutné zaměřit se více na prezentaci ohrožených skupin jako přínosnou součást celé české společnosti a kultury, nikoliv jako na zdroj konfliktů. Takové plošné akce vyžadují ovšem investice, a to si vládní koalice (pokud chce být znovu zvolena) nemůže dovolit. Pozitivní akce na ochranu a propagaci menšin nejsou zdaleka oblíbeným tématem veřejného mínění a už vůbec voličským tahákem.

Nezbývá než věřit, že se bude přístup české veřejnosti k této problematice postupně měnit díky větší otevřeností evropským vlivům a kontaktům, ale také že brzy bude v čele stát silná vláda, která bude odhodlána zavádět radikální reformy a podpůrné programy, uvedl helcom.cz.